Dovednosti jako kousek skládačky: Zakladatel Elite Hockey o prostředí i postoji klubů
Trenér Aleš Hybner.
|
Foto: elitehockey.cz
Aleš Hybner buduje tréninkové centrum Elite Hockey už šestým rokem. Jde o mladého trenéra, který chce zlepšovat hokejisty, ovšem ne v klubu, ale individuálně. Jeho projekt je na české poměry výjimečný. Na ledě pražského stadionu ICERINK tráví celé dny a přesvědčeně říká: „Pokud se bavíme o ideálu, jedním z hlavních pilířů moderního hokejisty je bruslení.“
„Základ je systematická práce. Nabízíme tedy hráčům tréninkové programy na ledě i mimo led, které doplňují a navazují na jejich klubové povinnosti. Tím se snažíme maximalizovat jejich potenciál, tréninky jsou komplexní, vše do sebe musí zapadat,“ říká Hybner.
„Celé téma skills tréninků a trenérů je teď hodně trendy, je moderní to tak nazývat.“
„Zaměřujeme se hlavně na oblasti, na které nezbývá v klubech tolik času a těžko se jim dá detailně, a hlavně individuálně věnovat. To mluvím hlavně o bruslení a herních dovednostech jednotlivce,“ popisuje Aleš Hybner svoji akademii.
Jak fungují trenéři skills v Česku? Proč bojují s kluby a jaké možnosti má trenér, pokud se chce vzdělávat?
V Česku je individuálních kempů spousta, ale váš projekt je dlouhodobější?
Přesně tak. Chtěl jsem vytvářet něco, co mi bude dávat smysl. Zásadní je, jestli k nám hráč přichází během sezony, nebo v létě na přípravu. Podle toho mu nabízíme tréninky na ledě i mimo něj. Součástí jsou taky kompenzační a fyzioterapeutické služby. Důležité je ale nastavení dlouhodobé spolupráce, jedině tak můžou přijít výsledky. Registruju podobné projekty na prstech jedné ruky. Soukromých organizací s uceleným programem u nás není zase tolik, často se soustředí jen na tréninky na ledě.
Foto: elitehockey.cz
Nabídka individuálních tréninků je přitom široká a hráči mají možnost výběru. Jak rozeznat kvalitu?
Celé téma skills tréninků a trenérů je teď hodně trendy, je moderní to tak nazývat. Všímám si, že plno lidí chce takové tréninky dělat, ale ne každý to umí, a ne každý je dělá dobře. Je potřeba k tomu pořád přistupovat s respektem, protože jde o vývoj hráče. Pokud program nemá kvalitu, hráč jenom ztrácí čas brouzdáním po ledě a vytváří si špatné návyky opakováním chyb. Kvalita se pozná podle toho, že má trenér (nebo celá organizace) dlouhodobě výsledky. Buď výsledky máš anebo nemáš – je to jednoduché.
Co byste tedy doporučil třeba rodičům mladých hokejistů?
To je těžká otázka… Primárně je potřeba se podívat, jestli ten program, který hráč absolvuje dává smysl. Jestli se opravdu hráč něco učí, jestli dostává informace. Když přijdu na zápas a vidím kluka dobře bruslit, zajímám se, s kým pracuje. Věřte mi, že vždycky to je tím, že ten hráč na sobě pracuje navíc. Bez toho to dneska nejde. Pokud maká navíc, trénuje chytře a dlouhodobě, tak se výsledky dostaví.
Hybner během tréninku Elite Hockey. | Foto: elitehockey.cz
Jaká byla vaše cesta? Sám jste hokej hrál, ale učit ho, to je něco jiného…
Mohli bychom nahrát celý podcast, na to tady není prostor. (směje se) Vezmu to ve zkratce…. Když jsem končil s hokejem, kdy jsem odehrál poslední dvě sezony ve Francii, tak jsem se trochu hledal. Upřímně jsem na hokej trochu zanevřel, nelíbilo se mi hrát druhou ligu, to prostředí nebylo pro mě.
Opravdu?
Vždycky jsem chtěl víc, a to se nepovedlo. Těch okolností proč bylo hned několik... Ale k hokeji mě vrátila až škola. Když jsem nastoupil na FTVS (Fakulta tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy), tak jsem nabral obrátky a správný směr k tomu, abych se vrátil k tomu, co jsem dělal celý život, a co miluju. Impuls byl v tom, že mě začal zajímat proces – trénink jako takový.
„Nelíbilo se mi hrát druhou ligu, to prostředí nebylo pro mě.“
Ve škole jste dostal základy, ale pak hodně záleželo na sebevzdělání?
Co se týká trenérství, škola mi ukázala jen ten správný směr. Cítil jsem ale, že potřebuju hlavně praxi. Tenkrát jsem vzal všechny svoje vydělané peníze a zainvestoval je do malého off-ice centra. Měl jsem tam střelnici a malou posilovnu. Od prvního klienta jsem to začal budovat. K tomu jsem měl ještě druhou práci, abych sebe i centrum uživil. Postupem času to ale rostlo a začal jsem hodně trénovat na ledě. Můj vstup do světa bruslení a skills tréninku způsobila až spolupráce s Maxem Ivanovem, což je teď skills kouč Floridy Panthers. Tenkrát byl ještě u Pittsburgh Penguins, kde se staral o Crosbyho a Malkina. Že si mě Max vybral do svého trenérského týmu, to byl pro mě velký impuls do další práce.
„Měl jsem ještě druhou práci, abych sebe i centrum uživil. Pomohla mi pak spolupráce s Maxem Ivanovem.“
Prošel jste jeho akademií?
Dá se to tak říct, Max má svoji tour a organizuje kempy po celém světě. Projeli jsme celou Evropu. Pak mě vzal do USA, kde jsem s ním trénoval hráče z NHL. Koukal jsem, učil jsem se. Je to špičkový trenér, vybírá si k sobě mladé kluky, ve kterých vidí potenciál. Když si vybral mě, hodně mi to otevřelo oči a obzory. Dalo mi to velký impuls k tomu, že jsem se našel a poznal jsem, co chci dělat. Každý trenér samozřejmě musí být sám sebou, ale podle mě by měl mít i svého mentora. Ukáže vám směr, zatímco detaily už si děláte podle sebe.
Aleš Hybner s Maxem Ivanovem. | Foto: elitehockey.cz
Takže takové vzdělání praxí.
Ano, zase jsme u toho... Tohle vám žádná knížka, ani učebnice nedá. V oblasti skills tréninků a výuky bruslení je opravdu málo možností, jak získat nějaké razítko. Certifikáty, nebo školení na tohle téma téměř neexistují, u nás už vůbec ne – praxe a sebevzdělání hraje velkou roli. Podle mě je to nikdy nekončící koloběh vzdělávání se, sledování videa, chápání souvislostí. Ať chceme, nebo ne, hokej se ohromně rychle posouvá dopředu. S tím i úroveň a kvalita tréninku.
„Certifikáty, nebo školení na skills téměř neexistují, sebevzdělání hraje velkou roli.“
Stíháme v Česku držet krok se světem?
Určitě je to téma. Nemáme takovou základnu, abychom se o kluky v mládeži vlastně „nemuseli starat“ a stejně nám ze systému na konci vypadli rozdíloví hráči. Ti, co mají potenciál, by nás měli opravdu zajímat. Máme tady hodně talentovaných hráčů. Je třeba s nimi ale opravdu pracovat. Obecně u nás individuální trénink – tedy trénink specifických potřeb hráče – není správně zařazený do tréninkového procesu. Proto taky vzniklo Elite Hockey. Trenérský tým jsme několik let utvářeli, ale dneska jsou tam lidi, kteří milují svoji práci a dělají jí dobře.
To se asi dost změnilo. Dřív hokej nebyl tolik dovednostní…
Můžu souhlasit. Snažíme se dohnat model ideálu. Když o tom mluvím, představuji si stoprocentně komplexního hráče, který má všechny atributy na výborné úrovni. Takže hokejisty jako jsou McDavid, MacKinnon, Makar. Neříkám, že je to úplně podmínka… I v NHL jsou hráči, kteří nemají až tak dobré bruslení, nebo extra dovednosti na puku. Pokud se ale bavíme o ideálu, jedním z pilířů moderního hokejisty jsou dovednosti. Bez debat.
Tým Elite Hockey. | Foto: elitehockey.cz
S jakými reakcemi se setkáváte z klubů, když k vám jezdí na trénink jejich hráči?
Právě v tomhle jsme dost pozadu. Samozřejmě to má dvě stránky mince, snažím se vcítit i do těch druhých. Je hrozně přehlcený trh s individuálními trenéry a skills tréninky. Stává se z toho byznys, každý by to chtěl dělat. Představují si, že rozhází na led pár kuželů a vezmou si pět kluků, kteří tam budou bruslit. Vybereš od nich peníze a máš hotovo…
Ale?
Za mě je to úplně jinak: Musíš milovat řemeslo, musíš se tomu věnovat. Přesto to ale ve světě funguje dobře. Nevím, proč to zrovna u nás je takhle nastavené. My jsme naprosto pozadu v propojení individuálního trenéra a klubové sféry. Tam je úplně normální, že hráč na sobě může pracovat navíc. To v Česku moc nefunguje.
Myslíte?
Ve světě je normální, že hráč, který si plní klubové povinnosti, jde ještě nad jejich rámec pracovat na sobě s individuálním koučem na jakékoli dovednosti. Tohle je budoucnost hokeje – spolupráce klubů a externích trenérů. Jako trenér můžete mít tréninkový systém ze zlata, ale pokud hráči v týmu nemají danou dovednost, stejně se vám to sesype.
Kluby by spíš měly být rády, když se chce mladý hokejista zlepšovat nad rámec „povinného“ trénování v klubu…
Není to nic proti klubové sféře, ale to, co dokážeme dát hráči v individuálním tréninku, většinou kluby nejsou schopné nabídnout. Nemají tolik ledů, trénují v počtu dvaceti hokejistů a v každé kategorii nemůže být šest trenérů… Není se čeho bát, vzděláváme se, kolegy učím metodiku, každý z nich ví, co a jak má dělat, předvést i hlídat. Symbiózou s kluby můžeme hokejové prostředí jedině posunout dál.
Setkal jste se i s pozitivním přístupem?
Záleží spíš na trenérovi. Minulou sezonu jsem měl perfektní rozhovory s některými trenéry z pražských a středočeských klubů, kdy jsme konzultovali tréninkový proces hráče – jaké má zatížení v klubu, kolikrát chodí k nám, v jaké dny, na co by se mohl zaměřit. Potom může propojení fungovat.
Foto: elitehockey.cz
Share on Facebook
