Dokázal, že na TELH má! Sirota o svatbě, titulu i NY: Těžko můžu říct Rangers, ať...
Jakub Sirota
|
Foto: Marek Švamberg, hc-olomouc.cz
Jedním z největších objevů minulé extraligové sezony byl Jakub Sirota. Olomoucký zadák si po návratu zpoza oceánu rychle přivykl na elitní tuzemskou soutěž, svými výkony si dokonce vysloužil pozvánku do národního týmu. A rozhodně se nenudil ani v létě – oženil se a dálkově dokončil magisterské studium.
Jak těžké bylo skloubit hokej v Česku se studiem v Americe?
Od covidu se, obzvlášť v Americe, vysoké školy strašně změnily. Hodnocení a věci, které se dřív odevzdávaly ve škole, se přesunuly na internet. V tomhle je to teď jednodušší. I lekce se začaly nahrávat. Učitelé mají ve třídě studenty a zároveň všechno nahrávají pro ty, kteří jsou připojeni online. Takže kdykoliv to šlo, učil jsem se. Na jaře jsem dodělal magisterský titul a zhruba před měsícem mi už přišel diplom.
Co konkrétně jste studoval?
Na bakaláři to byl marketing a management, na magistrovi obecně byznys. Získal jsem titul MBA. Je to takový univerzální titul, který se dá využít ve všem. Vždycky mě lákalo podnikání, korporátní svět. A kdyby hokej nevyšel, snažil bych se někde uchytit. Ten titul naučí člověka přemýšlet ve světě byznysu. Ale není takový, aby mu zaručil práci.
„Tím, že bylo studium v zámoří spojené s hokejem, mě naučilo efektivně využívat čas.“
Jak vás posunulo samotné studium v zámoří?
Tím, že bylo spojené s hokejem, mě naučilo efektivně využívat čas. Školu máte ráno nebo odpoledne a hokej je pak ve druhé části dne. Nemáte moc času. Přijdete na zimák a máte tři hodiny, kdy musíte odsekat všechno, co jde. Hodina posilovny, hodina ledu, pak hodina na regeneraci. Není čas posedávat. To je vynikající, protože se lidé naučí využívat čas správně a být efektivní.
V létě jste se opravdu nenudil, taky jste stihl svatbu...
Léto bylo plné zajímavých věcí. Svatba byla super, měli jsme ji v Luhačovicích a povedlo se všechno tak, jak jsme chtěli. Na svatební cestu jsme potom letěli do Řecka.
Vaše manželka studuje v New Yorku, viděli jste se vůbec během sezony?
Zrovna nedávno zase odletěla do New Yorku a vrátí se nejspíš až na Vánoce, což je podobné jako loni. Bylo to náročné, ty tři měsíce jsou nejdelší. Pak přijede na jarní prázdniny a druhý semestr už je takový volnější. Ale jsem na ni strašně moc pyšný, že má možnost studovat na prestižní univerzitě historii umění. Doufám, že to zvládne a pak už budeme spolu. Je to tam jeden z nejsilnějších oborů, mají školu hned naproti Metropolitnímu muzeu, které je jedno z největších na světě. Je to fakt elitní obor.
Hned ve své první extraligové sezoně jste zaujal a nasbíral 20 bodů. Dá se říct, že vám soutěž herně sedla?
Myslím, že ano. Když jsem byl na vysoké škole, tak jsem si říkal, že by mi chlapský hokej víc seděl. Jsou hráči, kteří jsou schopni individuálně vytvořit něco sami, já potřebuju spoluhráče, abych něco vytvořil. Extraliga je jiná než hokej na univerzitě. Hráči v Česku jsou ve výkonu konzervativní, spíš se soustředí, aby tým pracoval dobře pohromadě. Na univerzitě to bylo rychlejší, fyzicky náročnější. Díky tomu, že mými nejsilnějšími stránkami jsou přehled ve hře a kolektivita, jsem to měl jednodušší. Měl jsem navrch v bruslení a mohl se aklimatizovat.
„Osobně jsem měl pocit, že bych extraligu mohl hrát. Jsem rád, že jsem dokázal, že na to mám.“
Jak se vám poslouchalo, že jste jedním z největších objevů sezony?
Bylo to zadostiučinění. Zájem o mě nebyl moc velký. V Olomouci mě chtěli, ale nemohl jsem porovnávat s nabídkami ostatních klubů, nebyla konkurence. Osobně jsem ale měl pocit, že bych extraligu mohl hrát. Jsem rád, že jsem dokázal, že na to mám.
Jak moc pomohlo prostředí? Říká se, že v Olomouci je skvělá parta, můžete potvrdit?
Jednoznačně. Nejsilnější stránkou Olomouce je kolektiv. Díky tomu, jaký jsme tým, mnohdy zápasy vyhráváme. Na papíře jsme vždycky nejhorší nebo druhý nejhorší tým, každý rok ale fanoušky i novináře překvapujeme. Doufám, že i letos budeme na kolektivu stavět.
Sestřih akcí Jakuba Siroty v sezoně 2023/2024
Člověk by čekal, že když jste přišel ze zámoří, tak to budete řezat. Nemáte to v krvi, že?
Je to tak, nikdy jsem to v krvi neměl. Respektuji hráče, kteří to jsou schopni dělat. Pro mě je to jedna z mých slabších dovedností. Najít hráče tělo na tělo moc neumím. Na užším hřišti v zámoří je tvrdá hra součástí, ale nikdy za mnou trenéř nepřišel s tím, ať to řežu. Základem je neprohrát souboj. A jestli hráče zmastíte, nebo ne, je už jedno, když získáte puk.
Takovou třešničkou na dortu byla po sezoně pozvánka do národního týmu, že?
Určitě to bylo příjemné. Byl jsem tam mezi hvězdnými spoluhráči, nejlepšími v Česku. Taky třeba spolupracovat s Markem Židlickým byl zážitek. Vidět pohled lidí, kteří se pohybovali někde jinde, bylo zajímavé. Snažil jsem se všechno nasát jako houba. Věřím, že budu moct nadále pokračovat v této cestě.
„Manželka by určitě chtěla být v New Yorku, ale pro hokejistu to není lehké, protože těžko mohu říct Rangers, ať mě vezmou.“
Univerzitní NCAA byla pro Čechy dlouho velkou neznámou, může váš příběh otevřít cestu dalším hráčům?
Myslím si, že lidé hlavně soutěž nebyli schopni zařadit. Nevěděli, jestli je to juniorka, farma... Pro mladé kluky je skvělé, že se tam mohou zlepšovat a dospět do věku, který je potřeba na chlapský hokej. Tady v osmnácti letech hrají první ligu jako třináctí útočníci, sedmí osmí beci a během čtyř let se možná dostanou do áčka. Nemají však moc prostoru na zdokonalování. Na univerzitě máte čtyři roky jasně dané. Víte, že během nich máte možnost se zlepšit a buď z toho něco bude, nebo ne. Teď se to tam ještě navíc mění, liga bude v následujících letech kvalitnější, protože bude hráče i platit. Je to podle mě fantastická příležitost pro české kluky, kteří nechtějí mít v životě jen hokej. Prošli si tím i třeba Jáchym Kondelík, Andrej Šustr nebo Patrik Demel.
Za pár let se vidíte spíš v Americe, nebo v Česku?
Těžká otázka. Bude záležet na nabídkách, nemám preference. Určitě bych ještě chtěl vidět svět, ne být až do konce života v Česku. Ale vždycky si říkám, že když se nepodívám do světa s hokejem, tak se to pak podaří třeba v práci. Manželka by určitě chtěla být v New Yorku, ale pro hokejistu to není lehké, protože těžko mohu říct Rangers, ať mě vezmou. Nebo Islanders, New Jersey by asi taky šlo. Ale třeba napíšou. (směje se)
Jakub Sirota | Foto: Michal Struž, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
