Dočekal o štaci v Nitře i divočině ve Slovanu: Nevěděli jsme, co s klubem bude
Rostislav Dočekal
|
Foto: Osobní archiv Rostislava Dočekala
Narodil se v pro hokej netypickém Palermu. Přesto když v prostředí nejrychlejší kolektivní hry na světě řekněte jméno Rostislav Dočekal, většina okamžitě ví, s kým má tu čest. Ostřílený manažer působil dlouhé roky ve Znojmě nebo mezinárodní ICEHL a DEL. Na kontě má také štace v extraligovém Litvínově, na Kladně či v Karlových Varech.
Poslední roky tráví Dočekal na Slovensku, kde pracoval pro Slovan Bratislava a nyní Nitru. Přečtěte si obsáhlý rozhovor, ve kterém přišla řeč na řadu zajímavých témat.
Od letošní sezony působíte v Nitře v roli konzultanta. Jak k tomu došlo?
Ještě, než přišel ve Slovanu Bratislava nový majitel, dohodl jsem se s dědici na ukončení smlouvy. Zvažoval jsem, jestli zůstat na Slovensku, anebo jít do Rakouska nebo Česka. S Tomášem Chrenkem a Mirou Kováčikem se známe dlouho a domluvili jsme se, že bych byl konzultant v Nitře. Musím říct, že jsem rád, protože Nitra je klub, kde se pracuje s malým rozpočtem a dělají se parádní výsledky, za kterými stojí právě majitelé Tomáš Chrenko a Miro Kováčik. Je tam vynikající práce s mládeží. Dokáží mladé velmi dobře posouvat do A-týmu. Věřím, že mě to zase obohatí.
Nicméně proslýchá se, že na stole jste měl rovněž nabídky z Česka.
Ano, je to pravda. Nejvíc mě každopádně lákalo Rakousko, ve Vídni jsem jako doma. Nicméně chtěl jsem tuto sezonu dokončit po těch náročných sezonách blízko rodiny a v soutěži, kterou dobře znám.
„Pomůžu radou a zkušenostmi."
Jaké jsou v roli konzultanta v Nitře vaše kompetence?
Konzultujeme a skautujeme hráče. Finální rozhodnutí je vždy na trenérech a majiteli. Pomůžu radou a zkušenostmi.
Dá se říct, že v téhle pozici uplatníte nejvíce zkušeností nasbíraných v hokejovém prostředí?
Většinou jsem byl manažer nebo jsem měl kombinovanou funkci s trénováním. Tato pozice je asi nejlepší, pokud máte pravomoci a zodpovědnost, tak si vyberete mužstvo, rozdělíte posty a role. S hráči si líp sednete. Pokud se nedaří, tak za to pak můžete vy, ale eliminujete tím vedlejší vlivy.
Rostislav Dočekal s manželkou v rodném Palermu | Foto: Osobní archiv Rostislava Dočekala
A vyloženě skaut?
Skaut musí znát hráče, jejich role v týmu, povahové rysy, zranění, rodiny, manželky, jejich smlouvy, klauzule o uvolnění a tak dále. Trenéry jak napříč Evropou, tak v ECHL a AHL a s většinou být, pokud to jde časově, v osobním kontaktu. Důležité je mít hráče osobně v zápasech nasledované.
„Důležité je mít hráče osobně v zápasech nasledované."
Na Slovensku končí přestupní termín na rozdíl od Česka až v polovině února. Pracujete v Nitře ještě na posílení?
Tento přestupní termín je prakticky v celé Evropě. Určitě je to výhoda, v té době už většinou víte, kam směřuje váš tým a jak jste na tom s financemi pro eventuální posílení. Posílit bude chtít většina mužstev, ať už z důvodu zranění, případně doplnění a posílení mužstva jak importy, tak domácími hráči. Uvidíme, co by dávalo majitelům smysl na trhu.
Nitra obhajuje slovenský titul. Má kádr na to, aby uspěla?
Myslím si, že pokud se vyprázdní marodka a eventuálně přijde ještě hráč, o kterém budou všichni přesvědčení, že zapadne do mužstva a bude posilou, tak určitě máme reálnou šanci titul obhájit.
„Pokud se vyprázdní marodka a eventuálně přijde ještě posila, která zapadne, tak určitě máme na to, abychom titul obhájili."
Co tak sleduju, hokej má v Nitře velkou podporu fanoušků, že?
Je to tak. Fanoušci jsou neskuteční a jsme za jejich podporu moc rád. Vážíme si jí.
Dá se nějak srovnat fungování Nitry a Slovanu Bratislava, kde jste působil dříve, nebo jde o dva odlišné světy?
Samozřejmě je to odlišné, moc se to srovnávat nedá. Nitra je skromný klub s vynikající prací s mladými a výbornými výsledky i v seniorské kategorii. Slovan by měl každou sezonu hrát o titul, to je prostě morální povinnost u takového klubu. Fanoušci to od vás právem vyžadují. Pokud je klub stabilizovaný, tak i finanční prostředky ho k tomu předurčují.
„Slovan by měl každou sezonu hrát o titul, to je prostě morální povinnost u takového klubu. Fanoušci to od vás právem vyžadují."
Ve Slovanu to pro vás byla divočina, že? Nejdřív jste měl na starosti Modré Krídla, poté celý klub, do toho smrt majitele Rudolfa Hrubého…
Mě si přived právě bývalý majitel klubu pan Hrubý, měl jsem na starost mládež a Modré Krídla. Začátkem října 2023 nastaly změny a byl jsem posunut ještě da A-týmu jako manažer. Bylo toho opravdu hodně, mít na starost A-tým, B-tým a mládež, to jsem nikde nezažil. Bylo to turbulentní, přišel Vláďa Růžička, po něm Peter Oremus, kterého považuji za nejlepšího slovenského trenéra. Měl jsem štěstí na spolupracovníky: kolegu Tomáše Lederera, který mi pomáhal vše zvládnout a je odborně zdatný, a Ivanu Hudecovou, která nám zase pomáhala provozními věci. Vytvořili jsme výborný kolektiv.
Foto: hcorli.cz
Pak přišla nečekané smrt Rudolfa Hrubého. To bylo asi nejtěžší období ve vaší manažerské kariéře, že?
Byla to pro všechny v klubu obrovská rána, pan Hrubý byl skvělý člověk. Pro mě osobně to samozřejmě byla hrozná doba – velká nejistota – nikdo nevěděl, co bude s klubem dál. Dostali jsme se do situace v rozběhlé sezoně, kdy se velmi těžko k nám sháněli hráči, protože jsme jim nebyli schopni nabídnout peníze jako konkurence a ani vizi do budoucna. S rozpočtem jsme se pohybovali kolem šestého, sedmého místa.
„Dostali jsme se do situace v rozběhlé sezoně, kdy se velmi těžko k nám sháněli hráči, protože jsme jim nebyli schopni nabídnout peníze jako konkurence a ani vizi do budoucna."
Konečné páté místo tedy považujete za úspěch?
V té situaci možná skoro za zázrak. Postupně jsem začal skládat tým na tuto sezonu s totožným rozpočtem, ale hráči, které jsme měli vytipované, po nás chtěli záruky, že vše bude v pohodě. Chtěli mít jistotu, že máme zajištěný rozpočet, a to bylo těžké jim zaručit. Proto často končili u konkurence. Nakonec se to v přípravě dalo nějak dohromady s tím, že jak přijde nový majitel, tak se mužstvo doplní. Byl jsem rád, že se povedlo vůbec takové mužstvo dát dohromady. Měli jsme k 15. únoru vytipované a domluvené slovenské hráče a importy z AHL do útoku i do obrany, aby se mužstvo mohlo obměnit a atakovat nejvyšší příčky.
Nemrzí vás, že projekt Modré Krídla, kvůli kterému jste do Slovanu původně přišel, se nakonec zrušil?
Ten projekt byl parádní včetně propojení od dorostu až po Modré Krídla a A-mužstvo. Myslím si, že jsme na tom byli lépe jak Salcburk. Navíc měla být i akademie podle materiálů lepší jako v Salcburku. Měli jsme hodně hráčů v reprezentacích, získali tituly v juniorech, dorostu, 9. třídě. Byl to takový rychlokurz. Mně se to moc líbilo.
„Projekt Modré Krídla byl parádní. Myslím, že jsme na tom byli lépe jak Salcburk."
Jak vidíte budoucnost Slovanu?
Slovan má nyní nové majitele, je ekonomicky stabilizovaný, takže věřím, že se vrátí na vrchol a bude těšit diváky.
Na druhou stranu proslýchá se, že řada jiných slovenských klubů stojí před velkými finančními potížemi.
Slovenská extraliga je podle mě hodně srovnatelná s rakouskou ligou, pojetím hry, která je atraktivnější pro diváka. Není tak takticky svázaná a rozhodující role mají většinou importi, protože špičkoví domácí hráči odchází do zahraničí. Samozřejmě je i náročná na finance, což opravdu některé kluby začínají pociťovat.
Juraj Slafkovský nedávno prohlásil, že právě kvůli importům nedostávají šanci mladí slovenští hráči, co vy na to?
Já to nemůžu hodnotit, nesetkal jsem se s tím. Myslím si, že pokud je hráč šikovný a mentálně a fyzicky vyspělý, tak tu šanci většinou dostane.
Vladimír Růžička a Rostislav Dočekal
Share on Facebook
