Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz
26. dubna 2020, 16:18
Ondřej MachNa startu nedávno skončeného ročníku zářil po boku Zdeňka Petráše. I po jeho odchodu do Řisut ve střeleckých radovánkách pokračoval. Ondřej Sýkora prožil v dresu Děčína velice úspěšný rok, v němž víc než zdvojnásobil své bodové rekordy.
útočník, 29 let
28 branek, 30 asistencí, čtvrté místo v produktivitě skupiny. Označil byste tuhle sezonu jako životní?
Dá se říct, že ano. Tohle si myslím, že byla moje nejlepší sezona ve druhé lize. V mládeži nevím, ale v dospělém hokeji je to určitě maximum, kterého jsem zatím dosáhl.
Čemu přisuzujete, že jste až tak bodově vyletěl?
Sedli jsme si se Zdeňkem Petrášem, jak v lajně, tak i v osobním životě. Na kanadském bodování obou z nás to bylo vidět. Celá naše lajna spolupracovala dobře.
Petráš v lednu zamířil hostovat do Řisut…
Pro tým to bylo určitě oslabení, co k tomu dodat. Rozhodl se tak z pracovního hlediska, to je jeho věc. Kdyby zůstal, tak mohlo být víc týmových bodů, i našich společných. Dopadlo to, jak to dopadlo.
„Pro tým to bylo určitě oslabení, co k tomu dodat. Rozhodl se tak z pracovního hlediska, to je jeho věc.“
Cítil jste na sobě větší tlak, že byste měl být ten, kdo utkání rozhodne?
Neříkal bych tomu tlak. Asi to pro mě bylo lepší, že tým spoléhal na mě nebo na naši lajnu. Že bych to bral negativně nebo byl nervózní, to určitě ne. Spíš jsem za to byl rád, že to stálo na mě.
Proti svému bývalému spoluhráči jste se pak postavil v play off. Jak jste to vnímal?
Velkou pozornost jsem tomu nepřikládal, moc jsme se nepotkávali. Pro mě to bylo lepší, moc nemusím, když musím hrát proti svým kamarádům. Rád si s ním popovídám, ale to do play off bohužel nepatří.
Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz
Jak ročník hodnotíte z týmového hlediska?
Cílem bylo dostat se do play off, což se podařilo. Ale mohlo to být určitě lepší. Na začátku jsme měli jen dvě prohry z prvních sedmi osmi zápasů, což nikdo nečekal. Jak to tak ve sportu bývá, tak pak přišla krize a nevyhrávalo se. Myslím, že celkově jsme sezonu zvládli dobře. Je škoda, co se stalo ve světě, že to skončilo. Mohli jsme potrápit Řisuty, nebylo nereálné přes ně postoupit. A pak třeba Vrchlabí, myslím, že by to byla vyrovnaná série.
Jaké byly vaše ambice ve vyřazovací části?
Každé další kolo je fajn. Přes Řisuty bychom podle mě postoupili, i na hřišti bylo vidět, že jsme byli herně lepší, protože jsme měli zkušenější tým. Další kolo by pro nás byla výzva. Porazit profesionální tým, což je Vrchlabí, se jmény jako Bednář nebo Sýkora… Myslím, že bychom určitě dokázali nějaký zápas urvat.
Velkou událostí prvního zápasu proti Řisutům se stal gól brankáře Lukáše Lavingera. Jak na to vzpomínáte?
To se vidí jen v televizi nebo v NHL. Na vlastní oči jsem to viděl poprvé a bylo to něco nezapomenutelného. Ta euforie, že dal gólman gól v play off… Bylo to úsměvné, na střídačce mu všichni gratulovali, a navíc to byl vítězný gól.
„To se vidí jen v televizi nebo v NHL. Na vlastní oči jsem to viděl poprvé a bylo to něco nezapomenutelného.“
Jak vás zasáhla zpráva o předčasném konci sezony?
Nemohl jsem k tomu nic říct, bylo to nařízené. Zdraví je na prvním místě, takže si myslím, že se to udělalo ve správný moment, než aby se to nějak lámalo přes koleno. Jak říkám, zdraví je na prvním místě a sport až na nějakém dalším. Rozhodnutí to bylo správné. Ale je to škoda, protože jsme na tom byli dobře, mohlo to být třeba o měsíc delší.
Mužstvo před dalším ročníkem čekají změny. Jak podle vás klub ovlivní konec trenéra Jaroslava Haška?
Na tohle vůbec nevím, jak bych odpověděl. Sám nevím, jak to bude dál. Je to jeho rozhodnutí, že ukončil trenérskou kariéru. A co bude dál, to bude. To nikdo neví.
Kromě toho končí i kapitán a dlouholetá opora Michal Oliverius.
Určitě to ovlivní styl hry. Do kabiny je to super člověk, umí namotivovat a ví, co říká. Je to zkušený hráč, nějaké zápasy odehrál i v extralize a první lize. Určitě to bude znát, protože když se nedařilo, tak měl chladnou hlavu a říkal, že se nic neděje a tak dále. Jeho zkušenosti na ledě i v kabině budou chybět.
Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz
Jak to vypadá s vámi? Budete u Medvědů pokračovat?
To je taková záludná otázka. Sám nevím, co bude, kvůli tomu, co se děje ve světě. Nikdo neví, jestli se v Děčíně bude hrát. Budu rád, když budu pokračovat, protože jsem tady už nějaký rok. Děčín je vlastně můj první klub, kde jsem začínal seniorskou kariéru. Klub je pro mě na prvním místě.
Neregistrujete po úspěšné sezoně zájem z vyšší soutěže?
Zatím ne. Když za sebou někoho nemáte, kdo vám z první ligy zavolá, tak se vám z vyšší soutěže nikdo jen tak neozve. Potěšilo by mě to, ale zatím nic nemám.
Vidíte to tedy spíš na pokračování ve druhé lize?
Je konec dubna, takže je dost času na nějaké ukvapené závěry. Zatím to tak vypadá.
„Když za sebou někoho nemáte, kdo vám z první ligy zavolá, tak se vám z vyšší soutěže nikdo jen tak neozve. Potěšilo by mě to, ale zatím nic nemám.“
Hráči i vedení často Děčín označují jako rodinný klub. Souhlasíte s tím?
Určitě to tam je na bázi rodinného klubu. Všichni se snaží ve všem vycházet vstříc. My se pak vedení snažíme odvádět nějaké výkony.
Ve druhé lize jste hrál i za Bílinu a Most. V čem jsou tyto tři kluby odlišné?
Most bych se asi nesnažil porovnávat, protože to byla jen půlsezonní štace, klub pak úplně zanikl. Na druhou stranu to pro mě bylo dobře, že jsem se tam dostal. Moc nás tam nebylo, takže to stálo na pár lidech, mezi které jsem patřil. Myslím, že od té doby jsem se herně úplně změnil a dá se říct zlepšil. Bílina se asi s Děčínem moc nedá srovnávat. Když to vezmu od stadionu, až po nějaké zázemí a tak dále, tak se to srovnávat nedá. Děčín je ve druhé lize nadstandardní klub.
Jaké před sebou máte osobní cíle?
Snažit se navazovat na předchozí sezony, co se týče bodů. Co se týče týmového úspěchu… Postup do první ligy by byl s Děčínem fajn, ale to nezáleží jen na nás. Ale byl by to hezký zážitek. Člověk celý rok dře, aby pak v play off uspěl. To by bylo super.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz