Čtvrté místo byl úspěch, říká Pavelka. Věří, že setrvání bylo správné rozhodnutí
Jaroslav Pavelka
|
Foto: Markéta Křížová, lhkjestrabi.cz
Někdy je třeba udělat krok zpět, aby pak mohly přijít dva kroky dopředu. Po letech boje o pozici jedničky v extralize Jaroslav Pavelka přesídlil o patro níž a v dresu ambiciózního Prostějova došel až k samé hranici postupu do finále. Zkusí to minimálně ještě jednou, na Hané se rozhodl podepsat novou smlouvu, stejně jako většina kádru. Na živém vysílání na Instagramu se k sezoně vrátil a povídal třeba o svých zraněních, výkonech mladých hráčů nebo o tom, co mu v Chance lize chybí a jak by nechal rozhodnout o postupu do extraligy.
O PRACOVNÍ NÁPLNI PO SEZONĚ. Dal jsem si čtrnáct dní volno a pomalu se už budu připravovat na sezonu. Dvakrát, třikrát týdně budu chodit do posilovny, aby to bylo ještě lepší než loni a abych se udržel v kondici. Už nejsem nejmladší, prošel jsem si nějakými zraněními a vím, co moje tělo potřebuje. Dřív to bylo tak, že jsem měsíc nic nedělal a pak přišel až na týmovou přípravu. Teď už je to trochu jiné, než když mi bylo dvacet.
O SLEDOVÁNÍ HOKEJE. Od hokeje vypnout neumím, pořád to sleduju. Viděl jsem finále Chance ligy, pak semifinále extraligy. Byli jsme s manželkou i v Hradci na šestém zápase semifinále, to byl krásný šestihodinový zážitek. Pár minut před koncem jsme už museli odejít, měli jsme hlad, už nebylo žádné jídlo a volala babička, že dětem už se po nás stýská, tak jsme jeli domů (směje se).
O SVÉM SETRVÁNÍ V PROSTĚJOVĚ. Cítil jsem, že tým je kvalitní a že trenéři, vedení a majitel chtějí v Prostějově udělat úspěch. Mluvil jsem o tom i s rodinou, na Moravě se nám líbí a malý syn začal chodit do školky, tak jsem mu to nechtěl hned po roce brát. Jednání s klubem bylo férové, cítil jsem od Prostějova největší zájem z Česka. Minimálně rok tomu ještě dám a věřím, že kostra týmu zůstane, že to vhodně doplníme a vše bude připravené tak, abychom zase mohli hrát o nejvyšší příčky. Měl jsem i nabídky ze zahraničí, bylo tam Slovensko, DEL2 nebo Rakousko, ale spíš tak okrajově. Rozhodl jsem se zůstat a věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Zázemí je na úrovni extraligy, hala má svoje kouzlo. V Prostějově je pěkné náměstí, restaurace. Bydlení máme v Olomouci, ale na dojíždění je to nějakých patnáct minut, to je v pohodě. Jsme s rodinou moc spokojení.
„Měl jsem i nabídky ze zahraničí, bylo tam Slovensko, DEL2 nebo Rakousko, ale spíš tak okrajově. Rozhodl jsem se zůstat a věřím, že to bylo správné rozhodnutí.“
O CHANCE LIZE. Líbí se mi, že i kluby v první lize mají ambice. Liga je mnohem kvalitnější, než když jsem v ní začínal, je s extraligou dost vyrovnaná a na zápasy chodí víc lidí. Ale zavedl bych video v Chance lize, hlavně třeba na góly vysokou holí a na simulování. Někteří hráči strašně padají a když někomu v první lize vezmou deset procent z platu, příště si to skákání rozmyslí. Tři body, které mi v Chance lize chybí, jsou kvalita rozhodčích, video a trestání simulování.
O PŘÍPRAVĚ A NÁVRATU DO CHANCE LIGY. Přípravu jsem měl kvalitní s klukama v Liberci. Připravil jsem se opravdu dobře, protože jsem věděl, že jdu do týmu, kde budu jednička. V předešlých letech jsem byl spíše dvojka a je to trochu rozdíl, trochu jsem se s tím rval a musel jsem si na to zvyknout. Začátek v Prostějově nebyl optimální, pak přišlo i zranění ve Zlíně, staly se nějaké osobní věci. Chvilku mi trvalo, než jsem se se vším smířil a srovnal. Rodina a nejbližší mě podrželi, stejně jako tým a vedení. Snažil jsem se jim to vrátit a na konci sezony se to snad povedlo.
„Tři body, které mi v Chance lize chybí, jsou kvalita rozhodčích, video a trestání simulování.“
O SVÉM ZRANĚNÍ. Já už poznám, že když mi tam lupne a tříslo najednou nedrží, že to je špatně a že je to asi natržené nebo natažené. Hned jsem jel střídat, abych si to neurval, což jsem udělal třeba v Plzni. Tam jsem chtěl dochytat zápas a utrhnul jsem si to úplně. Tady jsem byl už trochu chytřejší a zkušenější a věděl jsem, že sice budu nějaký zápas stát, ale vrátím se. Každé zranění je nepříjemné, ale zase vás naučí s tím pracovat a lépe se připravit. To samé platí o hlavě, je třeba být během zranění správně psychicky nastavený. A Pepa Němeček to místo mě zvládl skvěle, na to, že chytal první rok. Měli jsme víc zranění, ale z první šestky jsme v podstatě nevypadli, takže klobouk dolů před týmem.
O PLAY OFF A VYPADNUTÍ SE VSETÍNEM. Chtěl jsem vyhrát i proto, že v obou týmech jsem v minulosti působil. Ani s Litoměřicemi to nebylo jednoduché, mají lítavé mužstvo a v základní části nás třikrát porazily. Cítili jsme, že se Vsetínem hrajeme vyrovnanou partii. Byli zkušenější, my jsme byli spíš outsider a oni čekali na naše chyby a pohlídali si to. A v šestém zápase rozhodlo i štěstí, vlastní gól. V té chvíli jsme ještě měli čas na srovnání, byly tam tyčky a mohli jsme to ještě vrátit. S Maldou (Danielem Malákem, autorem vlastního gólu, pozn. red.) jsme se na sebe podívali, pokrčili jsme rameny a šlo se dál. V play off to tak je, chytíte tutovky a pak vám tam spadne něco, co nejde ovlivnit. Už mám nějaké zkušenosti a snažím se to co nejrychleji hodit za hlavu. Na začátku kariéry bych byl v takových situacích mnohem víc nervózní, teď už je hlava nastavená jinak.
O SKLADBĚ TÝMU A PARTĚ. Klobouk dolů před vedením, majitelem a trenéry, že se to povedlo takhle namíchat. Druhá věc je vždy to, jak si tým sedne. Starší kluci jako Roman Vlach, Vilda Burian a David Ostřížek šli mladším příkladem, mladí kluci na oplátku pracovali. Parta byla skvělá, prostě staří jsou medvědi a mladí žaludi. Už v Liberci kustodi všem říkali medvěde, Láďa Šmíd zase všem říkal žalude. Já jsem to převedl do Prostějova a docela se to chytlo. Já spoluhráčům neříkám ani jménem nebo přezdívkou, ale prostě medvěde nebo žalude (směje se). Vypadá to, že nějakých osmdesát procent týmu vydrží pospolu, což z finanční stránky nebylo jednoduché. Nemusíme tedy začínat úplně od začátku a můžeme pracovat na detailech, které rozhodly v play off.
O VÝKONECH MLADÝCH HRÁČŮ. Myslím, že všichni mladí kluci si s tím poradili dobře. Vítek Benda byl pracovitý, zůstával po každém tréninku na ledě a přidával si, i když byl třeba sedmý nebo osmý bek. To mu rozhodně do kariéry pomůže. Stejně jako Kuba Hamšík, my jsme třeba přijeli z tripu a on šel sám na zimák a trénoval, i když pak třeba nehrál. Malda s Alešem Polednou seděli vedle mě, takže to se mnou měli těžké (směje se). Prostě jsem po nich chtěl, aby si plnili některé věci. Ale věřím, že jim to pomůže a posune je to, stejně jako mně pomohlo, když jsem se díval na starší hráče a sledoval, co dělají a jak se připravují. Co jsem si vzal v extralize od zkušených hráčů, se teď snažím předávat v Chance lize. Malda na to, že je hubený, si umí hráče najet. Je silný, hraje dobře jeden na jednoho a nebojí se poprat. Aleš je spíš útočný typ, dokáže podpořit útok. Občas jsem mu musel říkat, že hraje beka a ne útočníka.
„Už v Liberci kustodi všem říkali medvěde, Láďa Šmíd zase všem říkal žalude. Já jsem to převedl do Prostějova a docela se to chytlo. Já spoluhráčům neříkám ani jménem nebo přezdívkou, ale prostě medvěde nebo žalude (směje se).“
O KOMUNIKACI BRANKÁŘE S OBRÁNCI. Je to hodně důležité, strašně to zrychlí hru mezi obránci a brankářem. Máme nějaké čtyři základní pokyny, které se snažíme dodržovat. Myslím, že nám to fungovalo, i když to může být vždy lepší. Je to jeden z detailů, které můžeme zlepšit, aby zkrátka bylo slyšet, co po mě bek v dané chvíli chce a co já po něm. Snažím se to hrát jednoduše, ale mám rozehrávku rád. Občas trochu vymýšlím a jsem jako Neuer ve fotbale, takové libero. Na čáry a lichoběžník jsem si už zvykl, i když ze začátku to nějaký ten přátelák dalo a dostal jsem i dvě minuty, když jsem jel pro puk v naší přesilovce do rohu. Teď už ani nevím, že tam nějaké čáry jsou.
O VÝMĚNĚ KAPITÁNA MARTINA NOVÁKA BĚHEM SEZONY. Martina měli v Prostějově všichni rádi, jak tým, tak i lidi a fanoušci. Odvedl tady kus práce, když jsem přišel do Prostějova, tak mi pomohl. Ale nakonec výměna prospěla i jemu a dostal se na pár zápasů do extraligy. Je dost zkušený na to, aby to nějak nerozmazával, prostě je to hokej. Ale je pravda, že jsem zažil poprvé, aby se během sezóny trejdoval kapitán. Za něj přišel Honza Veselý, kterého znám od osmé třídy, je to můj kamarád, ale taky dobrý střelec. V konečné fázi to byla dobrÁ výměna pro oba kluby a pro oba hráče.
„Občas trochu vymýšlím a jsem jako Neuer ve fotbale, takové libero. Na čáry a lichoběžník jsem si už zvykl, i když ze začátku to nějaký ten přátelák dalo a dostal jsem i dvě minuty, když jsem jel pro puk v naší přesilovce do rohu.“
O FANOUŠCÍCH V PROSTĚJOVĚ. Fanoušci jsou skvělí, připravili spoustu různých věcí a nápisů. V této době to není jednoduché, každý potřebuje peníze, ale oni přišli ve velkém počtu a fandili. Klobouk dolů, co na play off fans vymysleli a jaké udělali chorea a plachty. Hymnu na děkovačku jsem se musel naučit, radši jsme si to dali do kabiny, abychom to všichni uměli. Lidi si zaplatí vstupné, fandí vám a ženou vás, takže když se vyhraje a řvou vaše jméno, musíte jim to nějak vrátit. Pozdravit se, podepsat, vyfotit, já to mám rád. Mělo to skvělou atmosféru, hnali nás a my jsme dělali maximum, abychom udělali úspěch.
O CELKOVÉM ČTVRTÉM MÍSTĚ. S odstupem času to úspěch byl, ještě když tým spolu hrál první rok a byl poměrně mladý. Udělal se historický úspěch v podobě šestého semifinále, měli jsme i rekord v počtu minut bez gólu. Neměli jsme nějakou větší krizi a celou sezOnu jsme se drželi kolem čtvrtého nebo pátého místa.
O HOKEJOVÝCH ZAČÁTCÍCH. K hokeji mě vedla rodina, táta s mámou i babička s dědou. Když měl někdo z nich čas, šel se mnou na led. Teď tchán s tchýní jsou taky ze sportovní rodiny, jejich syn hraje v Polsku fotbal v nejvyšší soutěži. Začínal jsem jako útočník, ale neuměl jsem moc bruslit, tak mě dali do brány. Dnes je samozřejmě bruslení zásadní i pro gólmany, rozhoduje každý centimetr, který stihnete dobruslit nebo doslajdovat.
„Naučil jsem se, že když mám nějaké problémy, je lepší to říct, než to držet v sobě, ať už je to cokoliv.“
O TÝMOVÉM ÚSPĚCHU A OSOBNÍCH STATISTIKÁCH. Jsem týmový hráč, už se na statistiky úplně nekoukám. Když dojde tým co nejdál, každého to posune i v jeho kariéře, třeba si vás všimne jiný tým. Důležité je, abych zůstal zdravý, aby se na mě tým mohl spolehnout a já abych mu pomohl. Vždycky před sezonou si napíšu nějaké tři nebo čtyři cíle a ty se snažím si splnit. To jsem se naučil i od mentálního kouče, se kterým jsem pracoval. Naučil jsem se, že když mám nějaké problémy, je lepší to říct, než to držet v sobě, ať už je to cokoliv.
O BARÁŽI. Baráž jsem přál spíš Vsetínu, protože jsem tam hrál, a navíc nás vyřadili. Ale Zlín udělal obrovský progres, chvíli byli úplně mimo předkolo a nakonec to celé vyhráli. V baráži je jeden tým úplně pobitý, druhý odpočatý, ale zase dlouho nehrál. Přímý postup a sestup by byl asi moc jednoduchý. Mně by se třeba líbilo, kdyby poslední tým z extraligy byl normálně nasazený do celého play off Chance ligy a když to udělají, tak ať v extralize zůstanou. Ať jsou klidně nasazená jednička, ale ať si to play off pěkně vyhrají, protože to není jednoduché.
Share on Facebook
