Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
4. října 2022, 18:16
Helena HegeďováJuniorka Karlových Varů bude o víkendu sahat po prvním místu tabulky, k němuž by jí chtěl pomoct i Tadeáš Tůma. Osmnáctiletý obránce se do Česka vrátil po dvou letech ve Finsku, které zakončil světovým šampionátem do osmnácti let. Následně jeho cesta vedla do týmu Energie, který si vybral z několika nabídek.
obránce, 20 let
Devět zápasů, druhé místo. Co říkáte na vstup do sezony?
Vstup do sezony se nám povedl a teď o víkendu budeme hrát o první místo. Doufám, že uděláme co nejvíc bodů a budeme první. Jedeme od zápasu k zápasu, za naše výsledky jsme jedině rádi a budeme chtít pracovat pořád stejně dobře, abychom se dostali nahoru.
Očekávali jste, že se bude od začátku držet takhle nahoře?
Věděli jsme, že máme sílu, ale nijak víc jsme nad tím nepřemýšleli. V přípravě jsme se postupně zlepšovali, což nás dovedlo až k aktuální formě.
Jako tým jste hodně střelecky aktivní. Je to váš styl hry?
Určitě ano. Chceme hrát hodně na puku, být aktivní, mít pohyb a být nepříjemní pro soupeře.
„Vždycky jsem se taky rozhodoval podle pocitů z lidí a z našich trenérů mám opravdu dobrý pocit.“
Jak byste popsal svůj tým?
Myslím si, že jsme jako soupeři opravdu hodně nepříjemní. Bruslíme a jsme obětaví. Hrajeme jako tým.
Jaké jsou vaše ambice?
Chceme udělat play off. A potom se uvidí, tam už může rozhodnout každý zápas.
Vy jste ve Varech prvním rokem, vrátil jste se z Finska. Co vás k tomu vedlo?
Měl jsem několik nabídek, a když mě oslovily Karlovy Vary, tak jsem z nich cítil opravdový zájem o to mě jako hráče posunout a pracovat na mém rozvoji. Tady mi umožnili být v super podmínkách. Ať už je to zařazení do A-týmu, nebo obrovský ice time v juniorce. Přístup k tréninkům a zázemí jsou zde také skvělé. Vždycky jsem se taky rozhodoval podle pocitů z lidí a z našich trenérů mám opravdu dobrý pocit. Cítím z nich, že mají zájem mě posunout někam dál.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Měl jste i jiné nabídky z Česka?
Ne, z Česka mě oslovily pouze Karlovy Vary. Jinak šlo o nabídky ze zahraničí. Ale roli to v mém rozhodování nehrálo. V zahraničí jsem hrál dva roky a žádný problém jsem s tím neměl. Nešlo mi vyloženě o to, abych se vrátil zpět do Čech. Řešil jsem, kde to pro mě bude nejlepší, kde se budu i dobře cítit a které místo bude pro můj hokejový rozvoj nejlepší. Myslím si, že to je v tuhle chvíli v Karlových Varech.
Jaké byly vaše dva roky ve Finsku?
Já je hodnotím jedině kladně. Určitě mi to pomohlo v tom, že se o sebe umím lépe postarat, protože jsem tam žil sám na bytě. Naučilo mě to plánovat si své věci, pracovat s časem, abych ho co nejefektivněji využil. Myslím si, že jsem ve Finsku hodně dospěl. Určitě mě to hodně posunulo i hokejově. To byl taky ten největší důvod, proč jsem odešel, a ostatní věci už přišly s tím.
Zpátky v Česku se vám zatím bodově daří, momentálně jste nejproduktivnějším obráncem soutěže. Co na to říkáte?
Jsem rád, že mi tam něco napadlo a bodově se mi celkem daří. Osobně si ale myslím, že by to mohlo být ještě lepší. Pro mě jsou nicméně důležitější týmové body, a to nám zatím šlape dobře. To je pro mě teď na prvním místě.
„Říká se, že Fini daleko víc makají, ale musím říct, že je to na každém jednotlivém hráči.“
Jaká je vaše role v týmu?
Když to řeknu za sebe, tak bych chtěl být svými výkony v každém zápase lídr. Aby díky mému výkonu hráli spoluhráči líp a abychom díky tomu vyhrávali zápasy.
Měl jste to tak i v minulých letech?
Tuto mentalitu jsem měl už dřív. I ve Finsku jsem chtěl svými výkony pomoct týmu, protože pokud budu hrát dobře, tak budou hrát dobře i mí spoluhráči. Nebudu jim to kazit. Ve Finsku jsem byl ale určitě v jiné pozici, protože jsem tam byl úplně nejmladší. Je pravda, že tady se má role trochu změnila. Nejsem nejmladší, mám už něco za sebou, a v tom je ten rozdíl. Jinak se pořád snažím hrát co nejlépe, abychom vyhrávali jako tým.
Bylo pro vás ve Finsku ještě něco jiné?
Asi ani ne. Říká se, že Fini daleko víc makají, ale musím říct, že je to na každém jednotlivém hráči. Z hlediska hokeje jsou tam trochu jinak zaměřené tréninky, ale to není nic, na co by si musel člověk více zvykat.
Foto: hokejkv.cz
A je na opak něco, na co jste si musel zvykat zpátky v Česku?
Co se týče života mimo hokej, tak to moc velký rozdíl není, protože mám zase svůj byt a žiju sám. Školu také řeším stejně jako ve Finsku. Jenom z hlediska hokeje se tady ve Varech více pracuje s videem.
A jak řešíte školu?
Mám individuální plán. Dělám gympl v Mladé Boleslavi, kde mi vychází maximálně vstříc, což se jim snažím oplatit tím, že na to úplně nekašlu. Snažím se s učiteli hodně komunikovat a i z jejich strany cítím ochotu mi pomoct a umožnit mi individuální plán tak, abych do školy nemusel chodit každý den.
Jezdíte občas do školy osobně?
S učiteli jsem v kontaktu a oni mi posílají práce nebo online testy, které mám zpracovat a odevzdat. O pololetí mám potom komisionální zkoušky z několika předmětů, které musím udělat. Skládal jsem je teď poslední dva roky. Je to pro mě naprosto super, protože se to dá v pohodě zvládat s hokejem.
„Nejvíc mi utkvěl v paměti první zápas proti Německu, když jsme nastupovali do naplněné haly.“
Vraťme se ještě k hokeji, loňskou sezonu jste zakončil mistrovstvím světa do 18 let. Jaké bylo?
Bylo to super. Medaile nám teda utekla, ale strašně jsem si to užil. Byl to opravdu super zážitek. S kluky se známe už dlouho, takže to bylo fajn a škoda jen toho výsledku. Určitě je to ale motivace pracovat dál, protože jsme k medaili měli blízko. Určitě na sobě budu pracovat, abych měl ještě možnost se o medaili porvat.
Co jste si užil nejvíc?
Nejvíc mi utkvěl v paměti první zápas proti Německu, když jsme nastupovali do naplněné haly. Byl to trochu šok, ale rychle jsme si na to zvykli. Další zážitek byl, když jsme porazili Kanadu. Atmosféra v kabině, všechno okolo, radost po zápase, to bylo super.
Je pravda, že na tribuně byla spousta českých fanoušků. Měl jste tam příbuzné?
Měl jsem tam rodiče a sestru, přijela za mnou i přítelkyně. Myslím, že snad všichni kluci z týmu tam měli rodinu a nebyl snad nikdo, kdo by tam alespoň na pár zápasů rodinu neměl. Bylo fajn, že se tam dalo dojet autem. Speciálně pro rodiče to muselo být taky něco víc než normální zápasy.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz