Česko, nebo Slovensko? Kluby jsou kvůli koronaviru opatrné, říká Malina
Foto: hc-havirov.cz, Michal Polák
V rámci Chance ligy patří k nejspolehlivějším obráncům, kromě toho přispívá i v produktivitě. Ľubomíra Malinu po jedné sezoně v dresu Havířova čeká další stěhování. Kam zamíří?
„S agentem máme něco rozjednaného, ale kvůli koronavirové krizi se místo shání těžko. Zatím byla nějaká taková oslovení, ale nic není dotažené do konce. V tuto chvíli nemám nic konkrétního, všechno je v rámci prvotních konzultací,“ odhaluje osmadvacetiletý zadák.
Před rokem jste se chtěl vrátit domů na Slovensko. Je tahle varianta znovu ve hře?
Ano, vzhledem k tomu, jaká je teď situace. Kdo ví, jak to ve světě bude dál. Určitě je možné, že zůstanu na Slovensku. Neřekl bych, že jsem usoudil, že je čas vrátit se domů. Současná situace to sice podporuje, ale určitě nevylučuju ani působení v Čechách.
Velkou část kariéry jste strávil v Popradě. Přichází návrat do mateřského klubu v úvahu?
Byly tam nějaké náznaky, ale jak říkám, všechno je takové opatrné. Kluby ještě podepisují hráče, kteří tam byli minulou sezonu, v dalších příchodech jsou velmi opatrné. V kontaktu jsme byli, ale že by to bylo na spadnutí, to vůbec netvrdím.
„Kluby ještě podepisují hráče, kteří tam byli minulou sezonu, v dalších příchodech jsou velmi opatrné.“
Jak to prožíváte?
Minulý rok jsem smlouvu taky podepsal až na konci července. Dá se říct, že jsem v této situaci druhý rok po sobě. Ale musím říct, že nabídek je méně, než bylo v předchozích letech. Myslím, že je to koronavirem ovlivněné, ale záleží na jednotlivých klubech a sponzorech. Jsou kluby, kde třeba šedesát procent rozpočtu naplňuje jeden generální sponzor. Když pak má nějaký problém, tak je klub v ohrožení. Možná je výhoda, když máte víc menších sponzorů.
Co příprava? Před rokem jste trénoval individuálně, máte to letos stejně?
Když jsem byl v Popradě, tak jsem se připravoval s týmem, v Přerově byla taky klubová příprava. Loni jsem se připravoval sám a letos pod kondičním trenérem Dávidem Mikšou doma v Kežmaroku. Zatím mi to sedí a troufnu si říct, že budu na další sezonu velmi dobře připravený.
Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz
Pojďme k minulému ročníku. Proč jste po třech letech skončil v Přerově a přijal nabídku Havířova?
Hlavně jsem chtěl ještě zůstat v Čechách. Rýsovalo se i Polsko nebo Francie, ale tohle mi přišlo jako vhodnější varianta. Znal jsem nějaké kluky z Havířova a ti mi klub doporučovali, ať už kvůli zázemí, financím nebo lidem kolem hokeje. Všechno mi to doporučili, takže jsem na ně dal a nemůžu litovat. Byl jsem tam spokojený.
Pro vaši kariéru to byl určitě správný krok…
Jasně, v Havířově jsem dostal velmi dobrý ice time a týmu se dařilo. Po individuální stránce to byl taky celkem povedený rok. Vůbec jsem si neměl na co stěžovat, panovala spokojenost.
Mottem AZetu je „Nikdo není víc než tým“. Této věty jste se během sezony hodně drželi, že?
Ano, máte pravdu. Měli jsme mladý tým: ještě mi není ani třicet a v kabině jsem byl třetí nejstarší. V Chance lize jsme vlastně měli jeden z nejmladších týmů a skončili jsme pátí. Každý věděl, jakou má roli. V Havířově je výborný trenér, to asi všichni ví, vedení taky odvedlo skvělou práci. Výsledkem je páté místo, takže spokojenost.
„V Havířově je výborný trenér, to asi všichni ví, vedení taky odvedlo skvělou práci.“
Zmínil jste trenéra Jiřího Režnara. Jak byste ho jako kouče charakterizoval?
Je velmi cílevědomý, od hráčů vyžaduje maximum. Myslím, že má o hráčích přehled a vybírá si je tak, aby to dávalo smysl. Když máte deset střelců, tak to někdy může být na škodu. Tím chci říct, že si to dává do skládačky. Vybírá si hráče, kteří se mu osvědčili, a přináší mu to ovoce.
Ve vás měl opravdu velkou důvěru, stal jste se nejvytěžovanějším hráčem Havířova.
Samozřejmě jsem za důvěru rád. Doufám, že jsem ji nějakým způsobem splatil. Do klubu jsem šel s tím, že budu jedním z tahounů, což se mi celkem podařilo. Ale víte co, kabina byla opravdu super a během sezony to klapalo. Dali jsme si cíl postoupit do osmičky, a to se nám povedlo. Sice jsme tam pak v nadstavbě měli nějaký výpadek, ale v závěru jsme vyhráli snad sedm z osmi zápasů. Podle mě jsme byli výborně nachystaní na play off.
Věříte, že mladý a nezkušený tým mohl ve vyřazovací části uspět?
Určitě by to bylo zajímavé. Teď může každý říct, že play off je jiná soutěž a každý chtěl jít co nejdál. Po bitvě je každý generál. Už se nedozvíme, jak by to dopadlo. Naše forma byla velmi slušně načasovaná, možná bychom se dostali mezi nejlepší čtyři.
Přestože jste byl na ledě skoro pořád, tak jste nasbíral jen osmnáct trestných minut. To je na obránce poměrně neobvyklé, co myslíte?
(směje se) Myslím, že moc nefauluju a snažím se spíš odebrat puk hokejkou. Nejsem typ, který tam protihráče bude každý zápas sázet na prdel. Snažím se hrát disciplinovaně, protože oslabení stojí hodně sil. Když proti nám má tým dobré přesilovky, tak nás to sráží. Někdy je fakt možná lepší udělat krok navíc.
„Nejsem typ, který tam protihráče bude každý zápas sázet na prdel.“
Většina hráčů v první lize sní o tom, že si řekne o šanci v extralize. Předpokládám, že jste to tak měl taky.
Jasně, každý hráč se snaží posunout co nejvýš. Když jsem byl v Přerově, tak tam byli v kontaktu se Zlínem. Měl jsem části sezony, kdy mi všechno vycházelo, tak jsem myslel, že přijde pozvánka a nevyšlo to. Když jsem šel do Havířova, tak jsem to tak ani nebral, že budu mít možnost se dostat třeba do Vítkovic. Ale pořád mám naději, člověk to má v hlavě. Zatím to nevyšlo.
Jaký vůbec máte názor na úroveň Chance ligy?
Když jsem přišel ze Slovenska, tak jsem byl velmi překvapený, na jaké je to úrovni. Teď tam bude devatenáct týmů, když jsem přišel, tak jich bylo čtrnáct nebo patnáct. Sám jsem zvědavý, jakou úroveň bude liga mít další rok. Ale myslím, že se postupně zvedala a bylo to velmi dobré. Minimálně půlka mančaftů byla na dobré úrovni. Trochu bych to přirovnal ke slovenské extralize, kromě mladých hráčů tam hrají i zkušení borci. Chance ligu bych vůbec nezatracoval.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Napadly by vás nějaké rozdíly mezi hokejovým prostředím v Čechách a na Slovensku, nebo je to víceméně podobné?
Slovenská a česká mentalita je podle mě podobná. Pak už jde jen o to, kdo je šikovnější hráč. Jsou to detaily, těžko se to porovnává. Ve slovenské extralize asi nehraje tolik mladých hráčů jako v Chance lize. Na druhou stranu se zase víc bruslí, ale první liga má určitě úroveň. Pro mladší kluky je to podle mě velmi dobrý start do seniorského hokeje.
V soutěži jste si zahrál například proti Jaromíru Jágrovi. Jaký to pro vás byl zážitek?
Výborný, každý se na něj těšil. Když jsme se dozvěděli, že půjde do Chance ligy, tak nás to trochu posadilo na zadek. Ale když jsme proti němu hráli, tak to byl hráč jako každý jiný. Nemůžu říct, že bychom si ho nějak víc hlídali, Kladno kromě něj mělo další výborné hráče. Jsem rád, že jsem si proti němu mohl zahrát, ale s odstupem času je to hráč jako každý jiný a rozhoduje skóre na ledě.
„Když jsme se dozvěděli, že půjde do Chance ligy, tak nás to trochu posadilo na zadek. Ale když jsme proti němu hráli, tak to byl hráč jako každý jiný.“
Co Česká republika po životní stránce? Jak se vám v Havířove a Přerově líbilo?
V Přerově jsem byl velmi spokojený, strávil jsem tam tři sezony a našel jsem si kamarády. Hodně se bavím s Jakubem Ferencem nebo Romanem Pšurným. Nejsme tolik v kontaktu, ale stále si nějakou tu zprávu napíšeme. Jsou tam fajn lidi. V Havířově jsem pořád ve skupině na Whatsappu a stále si píšeme, hodně se mi tam líbilo. Lidi na Moravě jsou ke Slovákům milí.
Pocházíte z Kežmaroku, městečka na úpatí Vysokých Tater. Nevyrazil jste třeba do Beskyd?
Nestihl jsem to. Když jsem byl někde na horách, tak většinou na Slovensku. Ale spíš mě bavily wellnessy a chození po Olomouci nebo Ostravě, to mám docela zmapované.
Share on Facebook
