Češi dokázali to, co od roku 2018 ne. Odměna za srdíčko a obětavost, říká Ptáček

František Ptáček | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Konec dobrý, všechno dobré? Takhle jednoduše to určitě nefunguje, ale pravdou je, že čeští reprezentanti do 17 let si budou z uplynulého turnaje v Helsinkách nejvíc pamatovat jeho konec. Povedlo se jim totiž přemoci tradiční mocnost ze Spojených států.

„Chtěli jsme zakončit turnaj vítězstvím, to se povedlo. Nebylo to vůbec jednoduché. Američané byli zase trochu jiný soupeř, chtěli hrát víc hokej, nebylo to tak důrazné a agresivní. Podržel nás gólman a dali jsme nějaké branky,“ popisuje hlavní kouč František Ptáček zásadní body vítězství 4:1.

Porazit tým z proslulého amerického rozvojového programu se českým výběrům skutečně nepodaří každý den.

Buďme konkrétní: Od sezony 2014/15, kdy na webu hokej.cz evidujeme kompletní statistiky českých výběrů, se to v kategorii U17 podařilo pouze dvakrát z 21 pokusů. Naposledy na podzim 2018, kdy parta okolo Jana Myšáka v souboji o sedmé místo z World Hockey Challenge zvítězila 2:1.

Ve stejném roce, jen už v únoru, naposledy porazila elitní celek Američanů také česká osmnáctka. Čtyřgólový Matěj Blümel tehdy řídil šokující výhru 6:2 dokonce na soupeřově domovském ledě v Plymouthu.

Od té doby? Sedmnáct proher v kategorii U18 a jedenáct v U17. Byť u mladší kategorie se sluší dodat, že poslední tři porážky byly obrovsky smolné a přišly až po prodloužení, což je pro náš dorostenecký hokej – oproštěný od faktoru pozdějších odchodů do zámoří – už taky lichotivá vizitka.

Klíče k prvnímu triumfu po více než šesti letech byly zřejmé: Vynikající brankář František Poletín, který pochytal čtyřicítku střel, a nezměrná obětavost celého týmu.

„Myslím si, že tohle se během turnaje strašně zlepšovalo a ukazovalo to charakter týmu. Vítězství je odměna za to, jak to kluci odbojovali a dali do toho srdíčko a obětavost,“ libuje si kouč Ptáček.

Ohromující byl ale především obrat oproti sobotě, kdy Češi dostali za vyučenou od domácích Finů. Absolutně nestíhali, ve třetím zápase během tří dnů jim došla šťáva a zaslouženě prohráli 1:8. Jakmile ale nastoupili do čtvrtého utkání v řadě, jako by se veškerá únava zničehonic rozplynula.

Trenér to však přičítá i zmiňovanému rozdílu v herní tváři obou soupeřů. „Tahle hokejová hra nám asi trošku vyhovovala. Finové nás přetlačili, přebruslili, byli silovější. Byl to úplně jiný soupeř. Ale kluci se taky učí za pochodu,“ podotýká Ptáček, že i výprask českým mladíkům mohl pomoci. Zvlášť když jsou teprve na začátku svých kariér.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

+52

„Neměli jsme pořádně prostor na tréninky, ale něco jsme si rozebrali na videu a kluci začali dělat dobré věci, které vedou k úspěchu. I v každém zápase, který se vyhraje, přijdou chvíle, kdy se stanou chyby. Je důležité, aby kluci přepli do takového bezpečnějšího, jednoduššího hokeje. To se proti Američanům povedlo,“ chválí extraligová ikona.

Chválí, leč nepřechvaluje. Bez Poletína a potřebného štěstí by se vítězství těžko zrodilo. „Třeba ve druhé třetině jsme měli hodně ztrát a to je to, co nechceme. Nesmíme ztrácet puky a dávat soupeři možnosti protiútoků. Když nemůžeme kličkou a obruslením, musíme si to dát dopředu nebo si minimálně nechat kotouč pro sebe a počkat, až někdo přijede pomoct. To jsme ve třetí třetině zase začali dělat a bylo to pak i vidět,“ kvituje Ptáček závěr, v němž Češi přidali dvě pojistky.

Zápas s Američany je pro české hokejisty v nejmladších kategoriích vždy velkou školou. Hraje se hokej nahoru – dolů, z čehož pochopitelně pramení i spousta chyb.

„Jakmile přijde ztráta, nesmíme na nic čekat a musíme jít do přímého protiútoku. Chceme zapojovat i obránce, z toho jsme dali krásný první gól,“ kvituje Ptáček. „To je to, co po hráčích chceme: Aby se naučili jak dopředu, tak dozadu. Všichni. Na nic nekoukat, nečekat a startovat. Takový je dnešní hokej. Nedělá se žádný oblouk, že by se někdo svezl, jako za nás,“ pousměje se. „Je to brzda, sprint tam, brzda a sprint zpátky. Kluci to do sebe musí dostat, protože v klubech se hraje trošku jinak.“

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Závěr turnaje v Helsinkách navíc slouží jako inspirace i z dalšího pohledu. Jeden sebevíc špatný den nemusí do toho dalšího nic znamenat. Do sportu, a zejména toho mládežnického, vstupuje tolik faktorů, že hráči sami nad sebou nesmí nikdy lámat hůl.

„To, co se nám v sobotu nevydařilo, se v neděli vydařilo. Je to sport, hraje se každý den a každý den není posvícení. Když se to jeden den nepovede, nikde není napsáno, že to druhý den nemůže být úplně jiné,“ ví František Ptáček.

Jeho svěřenci se tedy z Finska vrací se spoustou pouček a třetí příčkou. I vzhledem k tomu, že trenéři postrádali některé z elitních hráčů ročníku a v nominaci museli udělat hrstku změn, můžou své účinkování na turnaji hodnotit pozitivně.

„Celkově to bylo slušné, až na zápas s Finy. Dali nám lekci v přesilovkách, jak je hráli jednoduše – dva hráči na masce, střela a buď z toho byl rovnou gól, nebo dorážka. Jinak náš mančaft předváděl hodně dobré a týmové výkony. Do budoucna se na tom dá stavět do dalších akcí a kariér kluků,“ uzavírá Ptáček.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U17
• Mládež