Třebíčský odchovanec prošel Brnem, pak se usadil na Hané, kde se mu velmi líbí. Vilém Burian podlehl i koníčku – fotografování. Vždyť i na ledě se rád nechává snímat fotografy na stadionu. V rozhovoru dále mluví nejen o budoucnosti, přísných omezeních na hokeji a konci kariéry jeho kamaráda z dětství, ale také o čtvrteční výhře 5:2 nad Brnem.
V utkání proti Kometě jste byl kapitánem týmu. Bylo to vaše „poprvé“? Jednou mi to kluci dali ze srandy, když jsem hrál ještě za Brno, a zrovna proti Třebíči, kde jsem vyrůstal. Asi to byl podobný vtip jako dneska, protože v Olomouci to byla má premiéra s „C“ na hrudi. (směje se)
A jaké to bylo pro vás? Nic zvláštního. V době korony se už ani nejezdí podávat ruce rozhodčím. Takže z toho nebyly žádné povinnosti navíc. (usmívá se) V kabině to bylo také stejné. Já když mám potřebu něco říct, tak to stejně řeknu.
Když jsme u toho. Fanoušci Brna si připravili choreografii a protestovali proti omezením na hokeji. Přidali se i fanoušci Olomouce… My bychom byli moc rádi, kdyby se situace kolem sportu zlepšila. A aby se to nějak vyřešilo, ať můžou hlavně chodit lidi a není to početně omezené. Je pravda, že na jiných akcích jsou lidé na sobě ještě více namačkaní. Asi by nebylo špatné, aby se tohle téma více probralo a dal se do toho zdravý rozum. I kdyby měli lidi sedět v rouškách, ale hlavně je sem k sobě pustit.
Protest fanoušků Komety s narážkou například na plné aquaparky nebo atletické závody, kde diváci seděli přímo vedle sebe | Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Nejvíc vám jde asi o samotné fandění. Sport je o atmosféře… Všechny nás baví, když je plný barák a fandí se. Myslím, že můžu mluvit za všechny hokejisty i třeba fotbalisty. Je to smutné. Takhle by pak klubům chyběly i finance ze vstupného. Nebylo by to dobře pro žádný sport a ani pro kulturu, jako jsou divadla a tak dále. Dalo by se o tom popřemýšlet, vybrat na to správné lidi a zkusit se tomu věnovat, ať ten sport nezlikvidují…
„Sport je o atmosféře… Všechny nás baví, když je plný barák a fandí se. Myslím, že můžu mluvit za všechny."
Vilém Burian ohledně omezeních na zápasech
Téma je asi i karanténa pro hráče, kteří nejsou pozitivní, že? Třeba ve fotbalové Lize mistrů je v karanténě jen nakažený hráč. Přesně tak. To je také řešení. Teď se tady možná nikdo nebojí covidu, ale každý se bojí, že se celý tým zavře do karantény na čtrnáct dní. Pak bychom z toho vypadli… Nebyly by zápasy. Tohle je asi hlavní téma, aby se vyřešila ta dvoutýdenní karanténa, ve které by teď museli být i hráči, kteří jsou negativní a nemají ani příznaky. Snad se na tom zapracuje, uvědomí si to někdo a vyřeší to.
Zpět k zápasu. Brno jste porazili 5:2. Stále to je začátek přípravy. Jsme rádi, že jsme šli do vedení v první třetině. Dali jsme nějaké góly, a to nás povzbudilo. Myslím také, že jsme měli dobrý pohyb. Celkově první dvě třetiny byly povedené, třetí už taková nebyla, ale náskok jsme si pohlídali. Je to fajn, je dvakrát po sobě porazit.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Navíc, když jste za Kometu odehrál čtyři sezony. Je to pro vás speciální? Za Olomouc začínám pátou sezonu. Za tu dobu se kádr v Brně hodně obměnil a neznám tam tolik hráčů, se kterýma jsem přímo hrál. Znám samozřejmě Karla Vejmelku, Filipa Pyrochtu nebo Ondřeje Němce, protože jsou taky z Třebíče. Jinak ale přímo nikoho. Ale stále to je pro mě speciální, vždyť to je tým, kde jsem nějaké roky strávil. Baví mě hrát proti Kometě.
Právě brankář Karel Vejmelka nahrál na pátý gól vašemu spoluhráči – Tomáši Gřešovi. On to byl nahozený kotouč za branku a chtěl to rozehrát, jenže to se mu nějak nepovedlo. Zachytil to pak Gřešák (Tomáš Gřeš pozn. red.), který se obtočil kolem branky a zasunul to do prázdné. Byl to pro něj takový dárek.
Poté Brňané vystřídali brankáře, navíc podruhé po sobě během týdne. Třeba to měli v plánu, aby rozložili síly mezi brankáře a že je pak prostřídají. (rozesmál se)
Jak hodnotíte výkony Komety, která počtvrté po sobě prohrála? Tak třeba v utkání s námi byli navíc pak pod dekou, když se nasypou branky takhle během chvíle… Pak se z toho těžko dostává. Ale je to furt začátek a hledají si asi optimální sestavu. Navíc se hodně trénuje, takže bych to nějak nepřeceňoval. Oni se podle mě chytnou a začnou zase vyhrávat.
Když jste předtím zmínil Třebíč, tak co říkáte na ukončení kariéry Marka Laše? Je to můj velký kamarád z dětství. My jsme spolu vyrůstali. Mára (Marek Laš pozn. red.) je sice o rok starší, ale i tak jsme spolu hráli celé mládí. Měl hezkou kariéru, dokázal toho hodně. Bohužel, zdraví mu poslední dobou nesloužilo nejlépe. Bolela ho ramena nebo kolena a často hrál i pod prášky. On je ale chytrý kluk a určitě to má promyšlený a ví, co dělá. Přeji mu jen štěstí do další části života. On si nějak poradí. Nemám o něj vůbec strach v tomhle ohledu.
„Bohužel, zdraví mu poslední dobou nesloužilo nejlépe. Bolela ho ramena nebo kolena a často hrál i pod prášky."
Vilém Burian o konci kariéry Marka Laše
Vy sledujete výsledky vaší rodné Třebíče? Dřív jsem to sledoval hodně, protože tam hrálo i hodně kamarádů. Ale i tam byla postupně obměna kádru, takže tam skoro nikoho neznám. Občas ale mrknu na tabulku a výsledky, ale pravidelné jak předtím to už není.
Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz
A lákalo by vás, že byste tam třeba dohrál kariéru? Doufám, že ještě mám nějaký čas před sebou. Ale přemýšlel jsem, že bych to chtěl zakončit v extralize, a to tady v Olomouci. Pak bych už nehrál. Ovšem nikdo neví, kam mě cesty zavedou… Třeba se to může stát, že bych kariéru dohrál v Třebíči. Zatím jsem ale takhle nad tím nepřemýšlel. Nejlépe zkrátka tady na Hané…(usmívá se)
„Přemýšlel jsem, že bych to pak chtěl zakončit v extralize, a to tady v Olomouci."
Vilém Burian o tom, kde by chtěl zakončit kariéru
Tady se také rád necháváte fotit během zápasů, viďte? Jste fotogenický? To si nemyslím. Já raději fotím, než abych byl focený. Když je ale příležitost, tak nějaké blbiny okolo jsou. Tomu se nebráním, abych se před foťákem schovával. Snažím se to odlehčit, ale jestli jsem fotogenický? To jsem zatím s nikým neprobíral. (směje se)
Jako hokejista tedy vnímáte fotografy během zápasu? Ano. Sice ne furt, ale když je třeba pauza nebo komerční přestávka, tak se docela koukám, kde a kdo je. Lidi okolo docela vnímám. Když pak stoupnu na buly a proti sobě mám Alenku (klubovou fotografku Olomouce pozn. red.), jak tam fotí… Tak někdy prostě vypláznu jazyk, ať to má přece veselejší a nefotí jen zamračené obličeje. (směje se) Ještě mi jdou vyplázlé jazyky během hry.
„Tak někdy prostě vypláznu jazyk, ať to má přece veselejší a nefotí jen zamračené obličeje."
Vilém Burian o klubové fotografce, když ho fotí během zápasu
Říkal jste, že ale raději fotíte. Jak dlouho se tomuto koníčku věnujete? Nejvíce mě to chytlo asi poslední tři roky. Poslední rok, co jsem si pořídil lepší foťák, tak jsem se do toho hodně zažral. Fakt mě to baví. Je to pro mě i relax od hokeje. Chci se tomu věnovat dále. Ve volném čase vždy rád něco vymýšlím.
Co vás k focení vůbec vedlo? Já vám ani nevím. (usmívá se) Nějak to vyplynulo samo s tím, že jsem začal cestovat. Z nich jsem chtěl mít hezké fotky, tak jsem si na to pořídil foťák. Pak mě to chytlo. Měl jsem ale po čase pocit, že potřebuji zase něco jiného, tak jsem si koupil nový foťák. Postupem času mě to pohltilo. Ale je pravda, že jsme to měli i v rodině. Děda se tomu věnoval, tak mě to teď od něj nějak asi dostihlo. (směje se)
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
A to vás někdo učí, nebo se učíte sám? Jsem samouk. Sleduji třeba nějaká videa na internetu. Ale hlavně to je „pokus-omyl“, že si vezmu fotku a hraju si s ní, dokud nejsem spokojený. Mě baví nejen samotné focení, ale i ta postprodukce.
Co vás baví fotit nejvíc? Já nemám vyloženě styl, kde bych si řekl, že třeba tohle mě nejvíce baví. Ale například mě hodně baví fotit proti slunku, což jsou třeba západy. Rád fotím i s lidmi. Potřebuji k tomu hlavně kreativitu a baví mě u toho vymýšlet nejrůznější věci. Zkrátka, aby fotka byla unikátní a nebyla obyčejná.
Využil vašich dovedností už někdo ze spoluhráčů? Spíš výjimečně. Většinou se jednalo o rodinné fotky a fotil jsem třeba rodinu Petra Koloucha nebo Jana Lukáše.
„Potřebuji k tomu hlavně kreativitu a baví mě u toho vymýšlet nejrůznější věci. Zkrátka, aby fotka byla unikátní a nebyla obyčejná."
Vilém Burian o jeho koníčku fotografování
Chcete se fotografování věnovat po hokejové kariéře? Je to ve hře! Uvidíme ale, co z toho koníčku vyleze. Třeba mě to nasměruje někam jinam, nebo se tomu budu nadále věnovat. Momentálně to i chci!
Příspěvek sdílený Vilém Burian (@will.i.am_24),Čec 21, 2020 v 11:50 PDT
Třeba byste mohl fotit hokejové zápasy… Popravdě, to mě zatím moc neláká. Ale kdo ví. Já jsem to taky moc nezkoušel. Třeba se mi to někdy pak zalíbí…
Jaké jsou vaše záliby kromě focení? Když bylo léto, tak jsem chodil například na tenis. Takové doplňkové sporty mě baví. Trošku jsem se poslední dobou dal i na golf. Dokonce jsem si koupil hole, takže občas chodím hrát. I tohle je pěkný relax…
Relax jste měli se spoluhráči nedávno v Radiu Haná, kde jste nahrávali pozvánky na zápasy. Bylo to zajímavé, ale byl to fofr. Zkušenost to byla hezká. Já ale všechny neslyšel, protože první skupina už byla pryč a po mně šel Braňo (Branislav Konrád pozn. red.), což už jsem byl zase pryč. Ale poslechnu si pak ostatní v rádiu, tak uvidíme, komu to šlo nejlépe. Ale to už tam budou ty hezké a sestříhané verze. (směje se)
