Burian o Prostějově i rozhodování. Co dovolená u golfisty Krejčího?
Vilém Burian
|
Foto: Markéta Křížová a archiv Viléma Buriana
Jeho čas v extralize se nejspíš naplnil, Vilém Burian po konci v Olomouci zamířil loni do prvoligového Prostějova, kde prožil úspěšnou sezonu. V rozhovoru pro hokej.cz mluví o play off, setrvání u Jestřábů, Třebíči i dovolené u Davida Krejčího.
Jestřábi obsadili čtvrté místo po základní části a tohle umístění potvrdili i v celkovém pořadí. Vyřazení se Vsetínem (2:4) v semifinále ale stále trošku mrzí.
„Očekávání částečně splněná byly, ale ambice jsme měli nejvyšší. Chtěli jsme hrát finále a věděli jsme, že na to máme. Byla škoda, že se nám nepovedl udělat další krok,“ odpovídá Vilém Burian ze své oblíbené olomoucké kavárny.
„Bohužel se nám pak staly nějaká zranění, neměli jsme tým zcela kompletní. Kluci hráli skvěle, byli kousek od toho, aby byl aspoň sedmý zápas,“ je si vědom vášnivý fotograf a dobrodruh.
„Očekávání částečně splněná byly, ale ambice jsme měli nejvyšší. Chtěli jsme hrát finále a věděli jsme, že na to máme."
„Mrzí nás to, ale není se za co stydět. V Prostějově se nám sešel úplně nový mančaft, chvilku si to sedalo, pak tam byly ještě nějaké změny v průběhu ročníku, ale od ledna už se to stabilizovalo a závěr sezony jsme hráli skvěle,“ dodává Burian, který přišel na rozhovor o berlích.
Kvůli zranění jste sledoval z tribuny i poslední zápas sezony. Asi nic příjemného, co?
Nesleduje se to vůbec dobře z tribuny, já jsem více nervózní než na ledě. Bylo náročné se na to koukat, byla chuť se zapojit… Mrzelo mě, že nemůžu pomoci.
Zranění jste si přivodil ve třetím utkání semifinále…
Bohužel. Hráli jsme na začátku druhé třetiny oslabení a já jsem blokoval střelu. Člověk to může schytat dvacetkrát a nic se nestane, máte třeba jen naraženou nohu a jde se dál. Tentokrát mě to ale blbě trefilo zvenku na kotník a zlomilo mi to kost… (ukazuje na sádru)
„Nesleduje se to vůbec dobře z tribuny, já jsem více nervózní než na ledě."
Vidím, že tam máte i různé malůvky. Hned jste jinak věděl, že je zle?
Prvně jsem myslel, že to bude v pohodě a že to za chvilku rozchodím. Zkoušel jsem pár dalších střídání, ale jak se to začalo zhoršovat a mně se chodilo a bruslilo čím dál hůř, pochopil jsem, že to asi dál nepůjde. Měl jsem strach, aby mi tam někdo neujel. Šel jsem se svlíknout a kotník nebyl ani moc nateklý, což nebylo moc dobrý znamení.
Čtvrtfinále jste ale odehrál celé a Litoměřice jste vyřadili 3:0. Odpovídá tomu tak jasný výsledek?
Obraz série udělal první zápas, který byl hodně vyrovnaný. Litoměřice měly v prodloužení dost šancí, aby vyhrály. Měly tam tutovku předtím, než jsme se prosadili my. Dodalo nám to pak klid a sebevědomí. Další dva zápasy jsme zvládli skvěle. Nedali jsme jim moc čuchnout. Velkou roli hrály podle mě naše zkušenosti, oni přece jen mají mladé mužstvo. Mají šikovné hráče a snad nejsilnější přečíslení v lize. Hrají útočný hokej, ale podařilo se nám to eliminovat.
Právě na zkušenosti jsem chtěl navázat. Vy jste měli letos v týmu velké mazáky jako Romana Vlacha, Matouše Venkrbce, Jana Marunu a další.
Vytvořil se super mix – mladí – zkušenosti. Mladší kluci z Plzně nebo třeba Petr Hašek a Filip Jansa skvěle zapadli. Aleš Poledna z Olomouce to samé. Překvapili mě, jak vyspělí byli herně, přitom to pro většinu z nich byla první sezona mezi muži. Byla radost sledovat jejich progres. Věřím, že o těchto klucích ještě dost uslyšíme. A pak jsme tam byli my zkušení, taky nás nebylo málo. Skvěle si to sedlo.
Vilém Burian | Foto: Markéta Křížová
V Prostějově se skládal doslova nový tým. Jak dlouho trvalo, než vše začalo fungovat?
Začátek byl náročnější, trošku jsme se rozkoukávali. První zápas jsme sice vyhráli – velká sláva. (směje se) Ale pak jsme snad čtyřikrát v řadě prohráli. Hodně jsme propadali, takhle to fakt nešlo. Sedli jsme si v šatně a něco jsme si k tomu řekli. Náš herní projev se začal zlepšovat. Postupem času se ustálila sestava, na ledě jsme si na sebe začali zvykat a druhá půlka sezony od nás už byla podle představ.
Jak jste zapadl do nového mužstva?
Z předchozí sezony zůstali snad čtyři hráči. Všichni jsme museli zapadnout. (směje se) Hledaly se nové vazby. Se spoustou kluků jsme se ale znali, třeba s Alešem Polednou, Tomášem Valentou, Robinem Staňkem, a hlavně s Davidem Ostřížkem – s tím se pronásleduju celou kariéru.
„Vždycky jsme se nějak poskládali, abychom nejezdili zbytečně sami. Na WhatsAppu jsme měli skupinu Turisti z Olomouce."
S některými z nich jste dojížděli společně z Olomouce, že?
Ano, bylo nás pět až šest. Vždycky jsme se nějak poskládali, abychom nejezdili zbytečně sami. Na WhatsAppu jsme měli skupinu Turisti z Olomouce, kde jsme se domlouvali, kdo bere auto, kdy je odjezd a tak… Celou sezonu nám to fungovalo a měli jsme dobrou partu. Musím ale říct, že celá kabina si sedla parádně. To mě na tom baví nejvíc, když se každý ráno těšíte na tu „sebranku” v šatně a víte, že se nebudete nudit. (usmívá se)
Když jste zmiňoval Davida Ostřížka, tak ten měl letos slušnou formu.
On měl snad za třinácti zápasů deset branek nebo tak něco, ne?
Podívám se… Z prvních dvanácti kol měl bilanci 11+2.
No dokonce. Začátek měl fakt neskutečnej. Kdybych měl někoho vypíchnout, kdo to na začátku držel, tak to byl právě Ostrej. Když se dostal do šance, tak už jsem se jel radovat do rohu. (směje se) Lepilo mu to, ale pak ho zbrzdilo zranění na pár týdnů, to byla škoda. I potom ale ukazoval, že je gólový hráč. Byl jsem rád, že jsme spolu hráli do konce sezony.
Foto: Markéta Křížová
Poslední věc k play off. Sledoval jste pak finále?
Většinou jsem mrkl jen na výsledky. Občas jsem si přečetl nějaký článek a podíval se na sestřih. Popravdě mi bylo docela jedno, kdo to vyhraje.
Spíš jste si asi přál finále Třebíč vs. Prostějov…
Jo, to je pravda! To bylo moje vysněné finále. Bylo by to pro mě hodně speciální. Ale tak derby si lidi užili taky, Třebíč – Prostějov bude další rok. (směje se)
Hokejová lahůdka. Přesilovkovou akci Jestřábů zakončoval Burian
Jak se vlastně zrodil váš přesun do Prostějova?
Po konci v Olomouci jsem potřeboval čas a ujasnit si v hlavě, co dál. Smlouvu s Prostějovem jsem podepsal až na konci června. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky a ujasnit si, že chci dál hrát a mít z hokeje ještě radost.
„Po konci v Olomouci jsem potřeboval čas a ujasnit si v hlavě, co dál."
Nakonec pokračujete alespoň v první lize.
Nechci to prodlužovat do nějakého velkého věku, druhý Jágr ze mě nebude, ale rád bych, aby mě to nějaký ten rok ještě bavilo, i když už to nebude v extralize. Jelikož mám zařízený už nějaký život v Olomouci a líbí se mi tady, tak jsem rád, že jsem se domluvil s Prostějovem a nemusel jsem se nikam stěhovat.
Můžete se tak naplno věnovat svému fotoateliéru. A cesta do Prostějova je krátká…
Jasně, trvá asi 18 minut, nakonec ta varianta byla ideální. Prostějov mi nabídl kvalitní podmínky a věděl jsem, že si zahraju zase s Davidem Ostřížkem, se kterým hraju celý život. Byla to lákadla, která mi pomohla k rozhodnutí, že chci pokračovat dál.
„Druhý Jágr ze mě nebude, ale rád bych, aby mě to nějaký ten rok ještě bavilo, i když už to nebude v extralize."
Třebíč prý nevyšla kvůli tomu, že než jste se rozhodl, zda budete v hokeji pokračovat, tak se domluvil klub na jiném podpisu a na vás už nezbyly prostředky.
Přesně tak. Kamil Pokorný mi volal hned po konci sezony, já jsem řekl, že momentálně nevím, co bude se mnou dál. Potřeboval jsem čas a já naprosto chápu, že nemohli čekat, než já se rozhodnu. Tak jsem kývnul na nabídku z Prostějova.
Na další sezonu jste se dohodl také s Prostějovem.
Jo, vzhledem k tomu, že se chce zachovat většina týmu, bavilo mě to a byla dobrá parta, rozhodl jsem se, že s těmahle klukama chci dát ještě jednu sezonu a udělat lepší výsledek než letos.
Šance na dohrání kariéry v Třebíči je?
Uvidíme, není všem dnům konec. Já se teď rozhoduji z roku na rok. Nechci říkat nějaké rozhodnutí, bude to vždy podle mého pocitu a případného zájmu. Třeba se v Třebíči ještě objevím.
„Já se teď rozhoduji z roku na rok. Nechci říkat nějaké rozhodnutí, bude to vždy podle mého pocitu a případného zájmu. Třeba se v Třebíči ještě objevím."
Na závěr chci probrat ještě jedno téma… V létě jste letěl do Jižní Karolíny za Davidem Krejčím. Jak to vzniklo?
Bylo super, že jsem poslední rok v Olomouci mohl zažít Davida v kabině. Vidět na vlastní oči, jak hraje a jaký je člověk – je fakt skvělý kluk do party. Vůči všem byl vstřícný. Rád s námi chodil posedět na večeři, když neměl rodinné povinnosti. Oba jsme milovníci golfu a během večerů se upeklo, že bych dorazil a zahráli bychom si ho u něj.
Takže o dovolené bylo jasno…
Koukal jsem na letenky a nějaké slušné tam na mě během jednoho červencového týdne vyběhly. Tak jsem už jen zjistil, zda se to hodí i jemu a koupil je. (usmívá se) Byl to super týden. Užili jsme si to i s celou jeho rodinou. Provedl mě tam a ukázal mi, jak se hraje golf.
Je v něm dobrý, jo?
Ten je úplně jinde. (směje se) Kdybych to přirovnal k hokeji, tak to je, jak kdybych já hrál krajáč a on v tom jeho Bostonu.
David Krejčí (uprostřed) a Torey Krug (vlevo) | Foto: osobní archiv Viléma Buriana
To si nemůže říct jen tak někdo, že strávil šest dní u Davida Krejčího…
Jsem rád, že jsem ho mohl poznat a že jsem ho mohl navštívit i u něj v Americe. Zážitků bylo za ten týden dost, budu na ně rád vzpomínat. A na jeho umění u grilu, tam by se taky neztratil. (směje se)
„Zážitků bylo za ten týden dost, budu na ně rád vzpomínat. A na jeho umění u grilu, tam by se taky neztratil."
A jaké to bylo s ním hrát v jednom týmu? Teď válí v NHL a bojuje s Bostonem o Stanley Cup.
Bylo to super. Byli jsme zvědaví, co předvede. Nenechal nás vůbec na pochybách. Už na tréninku byla radost ho sledovat a v zápasech to posunul ještě na jinou úroveň. Myslím, že si to museli „užívat” i soupeři. (pousmál se) Pár střídání jsem si to s ním taky strčil.
Což se počítá…
No přesně. Párkrát jsem se zdržel na ledě, abych si s ním zahrál. (směje se) Možná dva tři puky jsme si vyměnili z hokejky na hokejku. Spíš tedy z jeho hokejky na mou… (rozesmál se) Jestli to mělo být moje zakončení kariéry v extralize, tak to bylo stylový. (usmívá se)
Share on Facebook
