Bronz? Pro nás zlatý, nezastírá Pejchar a děkuje za partu
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Plzeňský zlatý double doplnili deváťáci na mistrovství republiky bronzem, který má však pro slabší ročník pod vedením trenéra Tomáše Pejchara vysokou hodnotu.
Ke dvěma zlatým medailím z akademie jste přidali bronz. Co to pro klub znamená?
Je to výborná vizitka toho, jak se u nás v klubu pracuje s mládeží. My jako devátá třída jsme to výborně podpořili bronzovou medailí, která je pro nás zlatá. I pro širokou veřejnost je vidět, že patříme k nejlepším akademiím v republice, a teď to nemyslím z pohledu medailí, ale z celkové práce posunout hráče v jejich hokejovém růstu až do dospělého hokeje.
Můžete prozradit okolnosti, proč je pro vás medaile tak cenná?
V ročníku 2007 u nás nebyla taková síla, takže se s námi úplně nepočítalo na zisk nějaké medaile, potažmo s účastí na mistrovství republiky klubů. Samozřejmě jsme tam všichni chtěli, ale kdyby mi na začátku sezony někdo řekl, že pojedeme na republiku a ještě uděláme medaili, tak bych na něj koukal jako na blázna. Věděli jsme, že kvalita ročníku nebyla tak vysoká, obzvláště po době s covidem, kdy toho kluci společně moc nenatrénovali. O to více bylo i práce. Musím říct, že jsme po celou sezonu hodně trénovali a na stadionu trávili i celé dny.
„Kdyby mi na začátku sezony někdo řekl, že pojedeme na republiku a ještě uděláme medaili, tak bych na něj koukal jako na blázna.“
A po sportovní stránce?
Neměli jsme úplně oslňující začátek sezony, hned první mistrovský zápas jsme od Sparty dostali třináct gólů, což pro nás nebyl dobrý start. Věděli jsme, že sezona bude těžká, ale postupně jsme se zlepšovali, kluci na sobě pracovali a dotáhli jsme to tam, kam jsme to dotáhli. Důležité bylo, že kluci brzo pochopili, že bez tvrdé práce to nepůjde. Přece jenom v kategorii do patnácti let už to není kroužek a občas to i bolí. Neměli jsme tolik lídrů v týmu, ale o to víc kluci věděli, že musí každý přidat svůj díl, aby udělali nějaký úspěch. Přistoupili k tomu výborně.
Najdete moment, kdy došlo k nějakému rapidnímu zlepšení a vás napadlo, že by se sezona mohla být nakonec hodně úspěšná?
V první skupině jsme bojovali o první čtyři postupová místa do nadstavbové skupiny. Nakonec jsme brali poslední postupové čtvrté místo. Nadstavbovou skupinu jsme chtěli uhrát i s ohledem na mladší ročník 2009, který postupoval na základě našeho umístění. Chtěli jsme pro obě kategorie kvalitní zápasy, což byl pro nás hnací motor. Před námi skončili plzeňští Wolves, Sparta a první Slavia. Přesně ten moment bych řekl, že byl úvod nadstavbové skupiny, kdy jsme vyhráli šest zápasů v řadě a viděli jsme, že můžeme potrápit i podle mě suverénní Slavii a velmi silnou Spartu, která se bohužel trápila se zraněními. Vždy jí vypadl jeden až dva klíčoví hráči, když se pak měl jeden z nich vrátit, zranil se jiný, takže po celou sezonu nehrála kompletní. Myslím, že měli velikou kvalitu a nebýt toho, tak možná jeli i na úkor nás na mistrovství klubů.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vyvrcholil výkon vašich svěřenců na závěrečném turnaji?
Dalo by se to tak říct, ale už tu nadstavbovou část jsme odehráli velice slušně, což kluci potvrdili i na mistrovství krajů, kde jsme vyhráli. Výběr tam tvořila kostra hráčů Plzně, doplněná plzeňskými Wolves a brankářem z Třemošné. Tam už bylo zřejmé dle výsledků a předvedené hry, že můžeme být černým koněm nadstavbové skupiny. Kluci tam nechali vše a zaslouženě přivezli do Plzně veliký úspěch v podobě zlatých medailí. Na druhou stranu jsme na to doplatili hned dvěma prohrami na klubové úrovni, protože jsme potom nebyli kompletní, někteří se zranili a další byli nemocní z náročného programu na mistrovství krajů. Tam jsme si postup na mistrovství lehce zkomplikovali.
Úspěch nakonec přišel. Jak se vám na mistrovství v Ostravě vedlo?
Všechny zápasy jsme odehráli velice slušně a byli jsme až překvapeni z toho, jak se hráči posunuli. S herním projevem a předvedenou hrou jsme byli velice spokojeni. Začínali jsme s Libercem, což byl hlavní aspirant na titul, a to se pak i potvrdilo. Mrzí mě, že jsme proti němu neudrželi vedení 2:0 delší dobu. Kvalita všech týmů na mistrovství byla veliká a bylo vidět, že mužstva tam byla oprávněně, i když my jsme tam jednou ustřelili výsledkem 13:2. Soupeř nebyl o tolik horší, ale padlo nám tam úplně všechno, hráli jsme ve velké pohodě a chtěli jsme napravit úvodní porážku. Trochu mě mrzí následující zápas, protože jsme si na Slavii věřili a doufali jsme, že bychom ji mohli potrápit stejně jako v posledním zápase nadstavbové skupiny, kdy jsme ji porazili po prodloužení. V zápase jsme ale měli příliš vyloučení a inkasovali jsme v nich pět branek, což bylo rozhodující. Bohužel jsme nebyli tak efektivní jako den předtím proti Kometě. Další velice pohledné utkání jsme odehráli proti Třinci, se kterým jsme se již potkali ve finále vánočního turnaje v Karlových Varech, a opět to byl super zápas z obou stran. Tentokrát jsme soupeře přetlačili až v prodloužení a udrželi si šanci na medailové umístění.
„Doktor na místě diagnostikoval zlomeninu, ale Adam chtěl mermomocí pokračovat. Jeho přístup k hokeji a pracovitost jsou příkladné.“
A klíčový byl vlastně váš poslední duel s Bruslaři…
Ano, pro nás byl klíčový, ale pro Mladou Boleslav už nic neznamenal, takže z její strany už nebyla taková motivace. Bylo vidět, že už do toho nešla na sto procent a my jsme věděli, že pokud vyhrajeme, budeme mít bronzové medaile s cenou zlata a dostojíme hesla „my vám ty medaile přivezeme“. (směje se) Byla to odměna za tu dřinu v celém ročníku, protože to pro kluky nebylo vždy lehké a příjemné. Hodně jsme pracovali, abychom covidové manko dohnali a kluci pak měli co největší šanci se posunout do dorostu a rozvíjet svůj potenciál. Chtěl bych klukům za celou sezonu poděkovat, byli jsme spokojení s tím, jak pracovali, a přejeme jim do budoucna, aby se v hokeji posouvali, bavil je a užívali si ho.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Za vámi do Ostravy přijel po rozhodnutí dorosteneckého finále i Adam Benák, ale rychle se zranil. Můžete přidat nějaké podrobnosti?
S kolegou a zároveň Adamovým tátou Václavem Benákem jsme to probírali a řešili jsme Adamův příjezd na mistrovství. Důležité bylo, že Adam sám chtěl přijet a svému ročníku pomoci. Cestoval ze dne na den, po krátkých oslavách titulu za námi přijel lehce po půlnoci a hned druhý den ráno nastoupil do zápasu. Bohužel ve druhé třetině si poranil prst v souboji a už v tom zápase cítil limitující indispozici, ale je zarputilý a chtěl týmu pomoci, tak to na sobě nedal na první dobrou znát. Po zápase celý den prst ledoval a podřídil nástupu do dalšího zápasu všechno, takže se to lehce zlepšilo. Bylo z něj cítit, jak moc chtěl nastoupit i další zápasy, což se i stalo. Bohužel následující zápas s Třincem v polovině utkání dostal do toho samého místa sekeru a doktor na místě diagnostikoval, že je to zlomené. Musím říct, že i přes diagnostiku doktora chtěl Adam mermomocí pokračovat, ale stáhli jsme ho. Jsem moc rád, že Adam nemusel podstoupit žádný další zákrok a jeho léčba je bez komplikací. Věřím, že má před sebou velkou budoucnost. Dle mého je to jednoznačně nejlepší hráč svého ročníku, což potvrzoval i v kategorii dorostu, kde také patřil k nejlepším. Jeho přístup k hokeji a pracovitost jsou příkladné.
„Společně jsme utvořili super partu a máme vzpomínky na celý život. Díky!“
Vraťme se ještě k postupu do dorostu, který jste zmínil: Kolik hráčů má podle vás šanci vybojovat si základní sestavu?
Určitě nechci být jmenovitě konkrétní, bude záležet jenom na nich, jak se s tím poperou. Už teď nastoupili do přípravy s dorostem a polykají tréninkové dávky. Kluci to budou mít jako prvoročáci náročné, i když vím, že natrénovaní jsou, ale v dorostu je daleko větší konkurence, kluci už tam jsou fyzicky i mentálně vyspělejší. Pochopitelně se tam nemůžou dostat všichni. Je ale důležité, aby kluci hráli, byli trpěliví, pracovali na sobě a počkali si na svou šanci. Věřím a doufám, že většina kluků se do dorostu dostane, protože za sebou mají super sezonu podtrženou skvělými výsledky a medailemi, ale to jim rozhodně nic nezaručuje.
Jaký ročník očekáváte vy v deváté třídě?
S ročníkem 2008 už trénujeme přibližně tři týdny. Ročník dobře znám, přece jen jsem u ročníku loni asistoval a sledoval ho celou sezonu. Někteří naskočili jak tréninkově, tak zápasově i do staršího ročníku. Potenciál je v tomto ročníku z mého pohledu velmi vysoký. Budeme mít velkou ofenzivní sílu, takže doufám, že budeme hrát útočný hokej plný bruslení, což i chceme. Moc se na to těším, už abychom zase hráli zápasy a byli na ledě. Cíl je pro všechny jasný, když viděli teď už minulou úspěšnou sezonu deváté třídy. Chtějí se porvat o Olympiádu dětí a mládeže a cílem pro ně je udělat pro Plzeň zase medaili.
Chtěl byste říct něco závěrem?
Sešla se skvělá parta kluků, kteří toho za rok hodně dokázali. Chtěl bych touto cestou ještě jednou všem poděkovat za super sezonu a společné zážitky. Jmenovitě především Vencovi Benákovi, se kterým jsme společně vedli kluky a má velký podíl na celém úspěšném ročníku. Dále patří díky také trenérovi brankářů Patriku Polívkovi a nakonec vedoucímu mužstva Lukáši Hodaňovi, který se klukům věnoval dlouhé roky. Společně jsme utvořili super partu a máme vzpomínky na celý život. Díky!
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
