Augusta o medailových drogách i své budoucnosti: Z nabídek můžu vybírat, ale...

Patrik Augusta s bronzovou medailí a pohárem | Foto: Martin Voltr

Druhá sezona, druhé mistrovství světa, druhá bronzová medaile. Patrik Augusta zatím u české dvacítky parádně navazuje na to, co započal Radim Rulík. Tisková konference po příletu týmu z Kanady se tak z jisté části točila i kolem jeho budoucnosti. O čem ještě Augusta promluvil?

O oslavách...

S hráči jsme odešli na hotel a chvíli byli s nimi. Jako realizák jsme se ale pak přesunuli. Dali jsme si dobrou večeři, otevřeli si dobré červené víno a bylo to hrozně hezký. Když se vám podaří takový výsledek, je to fajn. Hráči byli určitě divocí, aspoň podle toho, co jsem potom slyšel na hotelu, když jsme se vraceli. (usmívá se)

O osudových nájezdech se Švédy...

Na rovinu říkám, že jsme pak byli s Albim (Robertem Reichlem) tak vyčerpaní, že jsme si na střídačce sedli a dali vodu. Ani jsme nevěděli, že těch nájezdů bylo tolik. Ale věřili jsme. Zpětně si myslím, že nám malinko pomohl los a byla výhoda, že jsme po těch pěti střelcích jezdili druzí. Díky tomu, že Švédové nedávali, jsme nebyli pod až tak velkým tlakem. Šalina (Eduard Šalé) jel snad pětkrát, z toho třikrát nedal. Ale za mě to bylo v uvozovkách jeho mistrovství. Měl céčko a možnost zapsat se do historie tím, že bude mít tři medaile. Bylo to o něm. Já měl v hlavě dva střelce, to byli Štanclík (Jakub Štancl) a Šalina, a Albi určil Šalinu. Měl šťastnou ruku. Jak tým držel pohromadě, tak si myslím, že mu to i všichni hráči přáli. A potom ta společná radost kluků v kabině... To mě hrozně naplňuje. Pro jejich kariéry je skvělé, že si prošli něčím takovým. Čtrnáct sérií nájezdů v bronzovém utkání na mistrovství světa, to už třeba nikdy nezažijí.

O osobním TOP momentu mistrovství...

Bylo to vyřazení Kanady ve čtvrtfinále, protože to je vždycky klíčový zápas v každém turnaji. Rozhoduje na linii mezi úspěchem a neúspěchem. Bylo to něco fantastického, před takhle plnou arénou kanadských fanoušků, a nejvíc to ukázalo sílu mužstva. Z kluků jsem to cítil už před zápasem. Dostali jsme předtím trošku ránu od Švédů a vybrali si tu těžší cestu, a o to víc mě těší, jak na to hráči zareagovali. První třetina tomu odpovídala a podle mě rozhodla utkání.

O své budoucnosti...

Jediná budoucnost, kterou mám, je ta že teď pojedu s manželkou domů (směje se). Na to se těším, když jsem byl měsíc pryč. Jsme domluvení s Lojzou (Aloisem Hadamczikem), že si sedneme a popovídáme. Teď je ještě brzo říkat, co bude. Ale ten pocit po bronzu se neochodí, ta práce mě naplňuje.

O nabídkách k trénování...

Nabídek si vážím. Jsem v pozici, kdy si můžu vybírat, což je něco úžasného, ale neberu to jako samozřejmost. Mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe lidi, které jsem si mohl vybrat a kteří jsou ochotní dát svůj čas, energii a znalosti pro dobro týmu. Jsem u toho rok a půl, což není až zas tak dlouhá doba. Mám další nabídky, ale teď si chci chvíli sednout s rodinou a vydechnout. Je úžasné, když to takhle skončí, ale na rovinu, ten měsíc je opravdu náročný. Nikdo si nedovede představit ty stresy a všechno kolem. O to víc si vážím, když to takhle dopadne. Pak si řeknete, že to stálo za to, když vidíte štěstí na tvářích hráčů a víte, že jim to pomůže do kariér. Navíc když si padnete do náručí s lidmi, se kterými to děláte, tak je to potom droga.

O skloubení angažmá v klubu a u reprezentace...

Na rovinu, při stylu, kterým pracuju, si to nedokážu představit. Několikrát jsem o tom uvažoval. Myslím, že jsem člověk, který když něco dělá, tak tomu dává všechno, a sám bych cítil, že něco okrádám. Moc nejsem na skloubení funkcí, protože myslím, že kterákoli z těch prací vyžaduje všechnu moji energii. Je pro mě čest být u dvacítky, protože dělám pro národní mužstvo a český hokej. Zatím to mám v tuhle chvíli postavené tak, že to je víc než práce v klubu.

Bronzová česká dvacítka na MS 2025 | Foto: iihf.com

O tom, kdy se příště podívá na hokej...

Asi si ho zapnu dneska večer, protože můj syn píská na čáře první extraligový zápas. Přeju mu, aby se mu to povedlo.

O výhledu do dalších let...

Máme spoustu šikovných kluků, vůbec se o ně nebojím. Vždycky to tak bylo, že když někdo skončí, tak vstanou noví bojovníci. To říkával už můj táta. A já si myslím, že ty bojovníky pořád máme. Máme šikovné hokejisty i hráče s výborným srdcem a charakterem, kteří chtějí reprezentovat. Tahle parta kluků to ukázala, stejně jako ta loňská.

O práci s mládeží v českém hokeji...

Hokej je národní sport. My se pomlouváme a chceme vidět negativní věci. Když je něco špatně – což samozřejmě je, nikdo netvrdí, že je všechno dobře –, tak to hned vyzdvihujeme. Já jsem nastavený trošku jinak. Pořád věřím i v český systém. Že nám hráči odcházejí – ano, ale do té doby jsme je vychovávali my tady. Máme hráče rok v kanadské juniorce a teď si myslíme, že je změnila v jiné hráče? Oni se tam dostali proto, že prošli naším programem. Neříkám, že ty programy jsou nejlepší, pracuje se na nich a budeme se o tom bavit. S Radimem (Rulíkem) jezdíme po týmech a snažíme se dělat tréninky. Práce je spousta, ale já jsem hrozně rád za tyhle úspěchy, protože aspoň můžeme ukázat něco pozitivního. Neříkám, abychom se plácali po ramenou, ale je tady spousta dobrých věcí.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Mládež
• MSJ 2025