7 zápasů za 12 dní? Náročné, ale není mi padesát, říká Middleton. AZet prý urazil štěstí
Adam Middleton
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je mu teprve osmnáct let, ale v poslední době má za sebou program, jako kdyby hrál na mistrovství světa. Takhle na roztrhání je osmnáctiletý útočník Havířova Adam Middleton. Kromě plnění povinností u juniorů totiž dostává čím dál větší prostor v dospělém hokeji.
Adame, jak byste zhodnotil výkony juniorského týmu v sezoně, kde vám s Havířovem patří čtvrtá pozice ve skupině Východ?
Myslím si, že jsme nezačali vůbec špatně. Měli jsme sérii výher, ale potom se to zlomilo a začali jsme prohrávat. Urazili jsme štěstí, kdy nám začaly zápasy utíkat o gól. Lacině jsme darovali soupeři góly. Přidávalo se toho víc a víc... Podlehli jsme prohrám. Každým zápasem se snažíme zvednout, zlepšit výkon. Teď jsme naběhli na sérii výher, tak doufám, že to udržíme. Stále je na čem pracovat. Dokázali jsme si, že zápasy můžeme otáčet, síla v týmu stoprocentně je.
Říkáte, že jste urazili štěstí, čím to podle vás bylo?
Urazili jsme štěstí jakousi nepřipraveností, nebyli jsme hlavou v zápasech. Začínalo to už na trénincích, kde jsme si mysleli, že to půjde samo. V utkáních se ukázalo, že to takto nepůjde. Začali jsme dělat hloupé chyby, které soupeř potrestal a využil k vítězství.
„Urazili jsme štěstí jakousi nepřipraveností, nebyli jsme hlavou v zápasech. Začínalo to už na trénincích, kde jsme si mysleli, že to půjde samo.“
Jak obtížné bylo po psychické stránce se vrátit k úvodu sezony? Se spoluhráči jste prohráli sedm utkání v řadě, co jste změnili?
Bylo to psychicky těžké. Šli jsme do každého utkání s tím, že ho chceme vyhrát, ale neměli jsme štěstí. Často to bylo špatné rozhodnutí, které nás stálo zápas. Změnilo se toho dost. Snažíme se zlepšit v zakončení, od začátku sezony nás obrovsky sráží. Často máme šanci se dostat do vedení, ale kompletně ji zahodíme, soupeř pak dá ušmudlaný gól, který nás srazí, a už to nejsme my.
Daří se vám na domácím stadionu, ale na kluzištích soupeřů jste vybojovali pouhých pět bodů. Co zlepšit, aby bodů z venku bylo víc?
(chvíli přemýšlí) Myslím si, že je to často dlouhou cestou na zápas. Do první třetiny nejsme vůbec nachystaní. Výkon se stupňuje skrz třetiny, takže nejlepší výkon předvádíme ve třetích třetinách. Tam dotahujeme manko, které soupeř udělá. Budeme do dalších zápasů muset zlepšit rozcvičku, lépe se rozhýbat, abychom v zápase byli od první minuty. Musíme šlapat celých šedesát minut, až pak můžeme pomýšlet na body.
Adam Middleton | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Ano, úvodní třetiny se vám moc nedaří. Čím to je, že máte tak špatné vstupy do zápasů?
Vždycky si říkáme, že první střídání nastaví vstup do začátku třetiny. Ne vždy se nám to podaří. Je to spíše lehkomyslností, kdy si myslíme, že to půjde samo. Srazí to celkový výkon v první třetině – místo toho, abychom dominovali, dostali se do vedení a udávali tempo, tak celou třetinu bráníme. O přestávce si řekneme, co zlepšit, a většinou jsou další třetiny lepší.
Poslední utkání v Lize juniorů se Šumperkem nabídlo devatenáct sérií nájezdů. Jak jste nájezdovou loterii a celý zápas vnímal?
Neměli jsme vůbec dobrý vstup do utkání, jednu chvíli jsme prohrávali o tři góly... Ale po druhé třetině jsme si řekli, že to otočíme. V posledních deseti minutách jsme srovnali hru, napadaly nám tam góly a v poslední minutě jsme vyrovnali. Zápas se nám vůbec nepovedl, ale ukázalo se, že se hraje až do konce. Nájezdy už jsou loterie, vyhrát mohl kterýkoli z týmů. Naštěstí nás podržel gólman a brali jsme bonusový bod.
Ve vzájemných zápasech se Šumperkem se dva duely rozhodovaly v nájezdech. Navíc jste v nich pokaždé smazali dvoubrankové manko soupeře...
Jak už jsem říkal, vstup do zápasu je klíčový. Necháváme si ho utéct. Po vstřelení kontaktního gól, kdy se přiblížíme na dostřel, se výkon každého v týmu zvedne, chceme si zápas vzít zpět. Potom už je jen otázka času, kdy vyrovnáme nebo otočíme stav zápasu.
Právě vám se podařilo vyrovnat na 3:3, a to v přesilové hře, ještě k tomu zesílenou hrou bez brankáře. Bylo tohle secvičené, nebo v tom hrála roli improvizace?
Celkově nám přesilovky od začátku sezóny jdou. Jde vidět, že se soupeři už připravují a nenechávají to náhodě. Máme nacvičeno pár signálů, zrovna tohle byl ten případ. Měl jsem i kus štěstí, jelikož soupeřův hráč clonil vlastnímu gólmanovi. Vystřelil jsem nad beton a díky bohu to vyšlo. Jsem rád, že jsme vyrovnali.
V týmu zastáváte roli asistenta kapitána. Jak vám vyhovuje?
Na pozici asistenta mě po domluvě s trenérem dal kapitán našeho týmu Dominik Kolat. Myslím si, že dokážu kluky strhnout k lepším výkonům nebo je nabudit. Obecně mi tahle pozice sedí, jsem rád v pozici lídra. Snažím se kluky motivovat, vyhecovat. Pomáháme si navzájem, jak já jim, tak oni mně.
„Zápasy s Technikou jsou pro mě osobnější a zajímavější, protože jsem v Technice strávil přibližně dvanáct let. Kluky tam znám, probíhá tam určité popichování.“
V dalším kole narazíte na brněnskou Techniku. S čím do zápasu jít, abyste navázali na utkání se Šumperkem?
Zápasy s Technikou jsou pro mě osobnější a zajímavější, protože jsem v Technice strávil přibližně dvanáct let. Kluky tam znám, probíhá tam určité popichování. Do zápasu musíme jít od první třetiny. Víme, že Technika hrozí hned od začátku, musíme navázat na koncovku z posledního zápasu, vyvarovat se chyb a jít poctivě z obranného pásma.
Kromě Ligy juniorů si už připisujete starty ve druhé lize. Jak si zápasy mezi dospělými užíváte?
Každý zápas je pro mě velkou zkušeností. Do každého utkání jdu s tím, že chci předvést maximum. Chci splácet důvěru, kterou dostávám. Osobně mám raději zápasy doma, kvůli fanouškům, kteří jsou často naším šestým hráčem na ledě. Chci pokračovat ve výkonech, které doposud předvádím. Za každý start jsem nesmírně rád.
Důvěru trenérů máte velikou, začínal jste ve čtvrté formaci a poslední dva zápasy jste hrál ve druhé pětce. Tohle vám určitě přidá na sebevědomí, když stoupáte sestavou, že?
Určitě, určitě mi to pomůže v sebevědomí. Člověk tam může jít s tím, že může něco vymyslet, má větší prostor. Dokonce jsem byl ve druhé přesilovkové formaci. Dozvěděl jsem se to na tréninku, že dostanu prostor i tam, chvíli jsem z toho byl zaskočený, ale nakonec jsme sehráli několik pěkných akcí. Jsem rád za takovou důvěru, dodalo mi to elán do další práce.
Adam Middleton (druhý zleva) v havířovském A-týmu | Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Za dvanáct dnů jste odehrál sedm zápasů. To musí být nesmírně fyzicky obtížné, na to, že vám je osmnáct let. Jak tohle všechno zvládáte?
(chvíli přemýšlí) Určitě to je fyzicky náročné, avšak po letní přípravě, kterou jsme tu měli, nejde být nepřipraven. Ke konci zápasu občas cítím, že tahám nohy, ale není mi padesát, abych nemohl.
Nejenže bodujete pravidelně v juniorech, ale dokonce i mezi dospělými už máte první body. Jste za to rád?
Za každý bod jsem rád, obzvlášť za první body v áčku. Čekal jsem na ně trochu déle, ale o to sladší pocit to byl. Jsem rád, že můžu pomoct nasměřovat tým k vítězství.
Spoluhráč z juniorky Mateusz Siekierka si rovněž připsal start za A-tým, kde bodoval. Proběhla mezi vámi sázka, kdo získá více bodů nebo kdo bude bodovat častěji?
Samozřejmě, že mezi námi proběhlo takové to handrkování. (usmívá se) Každým zápasem si chci jít za gólem, jelikož jsem mezi dospělými ještě žádný nedal. Sekymu se to podařilo v prvním zápase sezony, určitě v něm propukla euforie. Gratuluji mu k prvnímu gólu v prvním zápase, to se nepovede každému.
„Mí předci pocházejí z Anglie, konkrétně se jedná o mého prapradědečka. Můj děda je z Rumunska.“
Druhou ligu jste si zkusil už v minulé sezoně, kdy jste nastoupil k devíti utkáním, z toho třem v play off. Teď plynule navazujete na loňské tažení. V čem vás to posunulo?
Minulý rok to bylo spíše takové seznamování. Srazit se, pomoct druhému, zjistit, jak rychlé to vůbec je. Teď už do toho můžu vletět úplně jinak. Myslím si, že i přes menší počet startů jsem se minulý rok oťukal a naladil na tento rok. Posunulo mě to jak v hokejovém životě, tak i v osobním.
Jak už zaznělo, cítíte se být lídrem v týmu. Předáváte nabyté zkušenosti z áčka v juniorce?
Snažím se klukům občas poradit, jak by mohli určitou situaci vyřešit lépe. Zas tak moc to ale nepřeháním, sám občas potřebuji poradit, ukázat co a jak, abych i já minimálně chyboval a mohl se soustředit na svou hru. V týmu se učíme si pomáhat, o tom to je. Někdy hráč nevidí tu druhou možnost, tak si to řekneme.
Ještě se chci zeptat na vaše příjmení, které řadu fanoušků zaujme. Máte kořeny v zahraničí?
Mí předci pocházejí z Anglie, konkrétně se jedná o mého prapradědečka. Můj děda je z Rumunska, je to takové dost multinárodní. Oba moji rodiče už jsou ale z Česka.
Adam Middleton | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
