20 let vzpomínek na Ivana Hlinku: Vypráví Rulík, Hašek i Záruba
Foto: twitter.com/narodnitym
Trojnásobný mistr světa, kapitán Československa. Zahrál si za Vancouver, trénoval Pittsburgh. Na olympiádě bral jako hráč stříbro, jako trenér zlatou medaili. Na Ivana Hlinku se ale vzpomíná především proto, jaký byl člověk, kamarád a parťák.
Nechtělo se tomu věřit, ta smutná zpráva způsobila šok. Bylo pondělí 16. srpna 2004, krátce před zahájením přípravy národního týmu na Světový pohár. Osudová srážka na silnici za Karlovými Vary všechno změnila, v Česku se na chvíli zastavil svět. Odešel Ivan Hlinka, výtečný hráč a vynikající kouč. V budoucnu klidně mohl vést hokejový svaz, nebo táhnout nároďák za dalšími úspěchy.
„Vždycky, když jedu z Karlových Varů do Prahy, míjím to místo, kde se to stalo. A vždycky si na něj vzpomenu,“ řekl trenér národního týmu Radim Rulík během galavečeru Zlaté hokejky.
„Byl neskutečně společenský, lidový. A měl neskutečně dobrý vztah k hráčům, kteří ho moc respektovali.“
„Trénoval jsem s ním rok v Omsku, byla to jedna z nejhezčích sezon, kterou jsem zažil. Byl neskutečně společenský, byl lidový. A měl neskutečně dobrý vztah k hráčům, hráči ho respektovali. To bylo úplně příkladné, přesně tak, jak by to mělo být. Jsem rád, že jsem to zažil – a měl jsem tu možnost a to štěstí, že jsem ho potkal.“
„V roce 2004 si mě vzal jako asistenta k národnímu týmu, ale bohužel se stala ta tragická událost, kterou už asi nikdo nevrátí. Je obrovská škoda, že hokej přišel o takového člověka,“ řekl Rulík dojatým hlasem.
Dnes je to už 20 let, co se na „šéfa“ vzpomíná. Jeho příběh hezky popisuje článek níže:
Proč litvínovský srdcař znamenal pro fanoušky i sport samotný víc než většina jiných? Hlinka měl charisma, uměl se smát i být přísný. Jednal férově, uměl si hráče získat. Přitvrdil, ale byl také lidský. Z ničeho nedělal velkou vědu. "Hlavně se z toho nepos...," to bylo jeho krédo. Po triumfu v Naganu třeba s úsměvem oznámil novinářům: „Promiňte, musím jít, abych nenastydl. Za pár dní máme extraligu na Slavii.“
Záleželo mu právě na Litvínovu. Dokonce natolik, že když se v sezoně 1986-87 nedařilo, oblékl výstroj a šel na led. Bez pořádného tréninku, jenom tak – chtěl pomoci. V sedmatřiceti letech stihl 19 utkání a 23 kanadských bodů! Později stál na střídačce během zlaté éry národního týmu, stal se i prvním evropským hlavním trenérem v NHL. Hokej a život miloval.
Spousta lidí si vzpomene, co ve chvíli, kdy se o tragédii dozvěděli, právě dělali. Robert Záruba musel smutnou zprávu oznamovat v televizi. „Od té doby 20 let vzpomínám na živého Ivana Hlinku, ne na tenhle příšerný okamžik. Měli jsme spolu spoustu historek. A taky spoustu dohadování o tom, kdy a jak dal komu gól. Vzpomeňte si taky,“ napsal na sociální síti X.
„Já jsem přijel do Prahy, furt vidím hodně lidí... A říkám: Co se tady stalo??“
„Pro naši generaci to byl idol, koukali jsme na něj jako malí, vynikající hráč. A později skvělý manažer. Před Světovým pohárem nás ještě všechny přesvědčil, abychom reprezentovali. Prostě nám to oznámil. Protože se schylovalo k výluce NHL, chtěl jsem si dát volno. Ale když jsem se s Ivanem sešel, hned jsem mu to slíbil,“ usmívá se Jaromír Jágr.
Přidal se i Dominik Hašek: „Dnes je tomu dvacet let, co nás po tragické nehodě opustil tento výjimečný člověk. Vynikající reprezentant - střední útočník, legendární trenér a především (opět to spojení zopakuji) výjimečný nepřehlédnutelný člověk, který uměl získat lidi. Vždy na něj budu moc rád vzpomínat.“ A to platí pro celou hokejovou republiku i po tolika letech.
Foto: hcverva.cz
Share on Facebook
