Kouč i rodná obec. Nesmím zapomenout, odkud jsem, ví Stránský

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

29. listopadu 2020, 15:29

Kateřina Kundertová

• Mládež
• Extraliga dorostu
• Příběhy masek
• D Kladno

Pokračování seriálu Příběhy masek obstaral kladenský Štěpán Stránský, který na svém dílku myslí na historii své rodné obce i nejlepšího trenéra. Vynechal klubové logo, protože v době tvorby byla jasná jenom modrá barva.

Když si mladý brankář navrhoval grafiku masky, bylo jasné pouze to, že opustí Letňany. „Masku jsem řešil v době, kdy jsem ještě nevěděl, kde budu hrát. Modrou jsme ale věděli, takže proto jsem tam nedával loga, i když už jsem byl v jednání s Kladnem,“ vysvětluje absenci klubové příslušnosti.

K odchodu z pražského klubu se váže i část zadního krytu, kde je kromě jiného i podobizna kouče. „Celkově pro mě nejvíce znamená zadní část, kde mám prvky pro štěstí, ale není to o tom, že bych byl věřící, když tam mám křížek. Beru to jako motiv pro štěstí podobně jako čtyřlístek a českého lva. Pak tam mám svého bývalého trenéra, což je trochu delší příběh,“ říká Štěpán Stránský.

Foto: Archiv Štěpána Stránského

„Byl jsem s ním čtyři roky v Letňanech a on mi řekl, že až budu odcházet, mám si ho dát na masku. Byla to legrace, ale já jsem se toho chytl a dal jsem si ho tam. Nejdřív mi vůbec nevěřil a myslel si, že jsem to upravil ve photoshopu. Potom měl radost,“ vypráví o Jiřím Černochovi, který mu pomohl v mnoha ohledech.

„Je to jeden z nejlepších trenérů, které jsem kdy měl. Navíc, když jsem byl z daleka a byl jsem v Praze, tak jsem u něj třikrát týdně spal. Myslím, že by si takhle nenechal doma moc lidí, vlastně úplně cizího kluka. Tréninky s ním byly super. Je to nejlepší trenér, kterého jsem mohl potkat,“ děkuje na dálku.

Foto: Archiv Štěpána Stránského

V čistě gólmanském duchu pokračuje pravý bok přilby. „Mám tam přes celou stranu jenom Romana Willa, kterého mám už asi na čtvrté masce. Znám se s ním od mala, vždycky mi dával rady a se vším se na něj můžu obrátit. Tohle je takové poděkování,“ uvádí Stránský.

Levou stranou si připomíná, kde se narodil a kde začaly jeho první krůčky životem. „Mám tam svoji rodnou obec Borovnici, protože mi taťka říká, abych nikdy nezapomněl, odkud jsem. Je tam znak obce a mlýn, což je taková historická stavba obce. Za dob světové války to byl poslední mlýn německého typu v Čechách. Později byl odvezen a zničil se,“ přidává historické podrobnosti.

Foto: Archiv Štěpána Stránského

Čisté motivační prvek do práce má nejvíc viditelné místo v modrém pruhu přímo na temeni hlavy. „Je to nápis ‚never say never‘, pro mě to znamená to, že je všechno možné. Dokud se něco nezkusí, nic se nesmí zabalit,“ uzavírá odhodlaně Štěpán Stránský.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Extraliga dorostu
• Příběhy masek
• D Kladno