Flynn mezi elitou: Nepřišlo to přes noc. Budoucnost = nejistá. Co hláška na Plzeň?
Oscar Flynn
|
Foto: Marek Sekáč, hcbilitygri.cz
Za necelé tři roky pod Ještědem se proměnil v interesantní zboží. Oscar Flynn ví, že mu anabáze v Liberci vypálila kariéru správným směrem. „Nevím, jak by to vypadalo, kdybych ten krok neudělal,“ uvažuje ryšavý playmaker s reprezentačním potenciálem. V rozhovoru pro Hokej.cz naťukne těžkopádný start Bílých Tygrů, legendární rozhovor v Plzni nebo plány do budoucna.
Hovoříme spolu v úterý, za tři dny se doma v derby střetnete s Mladou Boleslaví. Pořád to prožíváte jinak, když jste v klubu hokejově dospíval?
Vždycky to bude speciální, ale nějak se k tomu neupínám. Vím, že bude důležité navázat na výkony, co jsme teď měli. Když budeme plnit, co máme, tak to snad dobře dopadne.
Hrabe se Liberec z nejhoršího? Od první reprezentační přestávky jste dotáhli k výhře pět klání ze sedmi.
Určitě. Každý v týmu se cítí trochu líp, než když nám tam skákala jedna prohra za druhou. To je vždycky nepříjemné. Výhra proti Spartě byla náš nejlepší výkon, doufám, že nás nakopne.
Co bylo zásadní, udržet hlavu v klidu?
Ano, nesmíte propadat panice. Je to těžké zůstat v klidu, ale pořád jsme věděli, že je začátek sezony a máme hodně zraněných. Do toho se nám nedařilo, bylo to všechno se vším. Od trenérů jsme nedostávali nějakou extrémně negativní zpětnou vazbu, to nám taky pomohlo. Logicky by se to pak mělo zvedat.
Často se zmiňovaly zdravotní indispozice Radima Šimka a Tomáše Filippiho. Někdo to může brát jako výmluvu, ale... Opravdu tolik scházeli?
Stoprocentně. Jedna pětka je na sebe zvyklá a když vám vypadne první centr, tak je to vždycky znát. Jsme rádi, že do toho naskočili a hned nám pomohli. Vypadá to líp.
„Krize? Nesmíte propadat panice.“
Díval jsem se, že v útoku už jste protočil pěknou řádku parťáků...
Každý to má asi jinak. Někdy to může být dobrý impuls, pomůže to. Pro mě je lepší, když je trojice pohromadě delší dobu a je na sebe zvyklá, nějakým způsobem napojená. Bylo to malinko nepříjemné, ale jinak to nešlo.
Trenér Filip Pešán říkal, že týmu během reprezentační pauzy naordinoval nový systém založený na důsledné defenzivě. Sedí vám?
Ono je nepříjemné proti sobě mít soupeře, který dává hodně gólů. Když si pohlídáme defenzivní část a nemá šance, tak je to pro nás lepší než výsledky 6:5. Defenzivní hra k tomu samozřejmě patří, v play off rozhoduje. Museli jsme se to naučit.
Vaše chvíle nicméně nastávají zejména při ofenzivní fázi. A body vám od poloviny října začaly celkem naskakovat, ne?
(zamyslí se) Když se týmu nedaří, tak se s tím většinou všichni svezou. Jak to říct… Prostě je lepší, když se daří. Pak se dá ze smůly najít cesta k tomu, aby to šlapalo. Ale neumí to každý.
Nevypovídá hlušší pasáž Liberce taky o tom, jak se extraliga vyrovnala? Stačí se podívat, čím si prochází Třinec...
Za mě záleží hodně na tom, jak se člověk připraví na každý zápas. Bylo by nejlepší, kdyby se hlava nastavila tak, že se hraje proti Spartě nebo Pardubicím. Nechci tím říct, že ostatní podceňujeme, ale…
„Bylo by nejlepší, kdyby se hlava nastavila tak, že se hraje proti Spartě nebo Pardubicím.“
Možná se víc nahecujete?
Přesně tak. Určitě je to jeden z faktorů. Liga se srovnala, je v ní spoustu překvapení. Máte jedno, s kým se hraje. Každý může porazit každého. V tom je to pro diváka atraktivní.
Před dvěma lety ukončil kariéru Ladislav Šmíd, letos zase Michal Birner. Bílí Tygři postupně ztrácí letité tahouny, probíhá generační přestavba. Cítíte, že se hrnete do jejich role?
Na nějaké proslovy v kabině se úplně necítím, to není moje parketa. Na ledě je to ale jiné. Když dostanu prostor v klíčových momentech, tak jsem na to připravený. Jsem za to rád, nepřišlo to přes noc. Už na to celkem mám věk, není mi osmnáct. Sem s tím.
Oscar Flynn | Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Máte nejmladší mančaft v extralize. Řekněte, v čem je to specifické?
(usměje se) Někdy je to vtipné. Trenéři občas musí na tréninku někoho krotit. Je to tady hodně mladé. Už ani nevím, jak to vypadá v týmu, kde byli starší kluci. Ale je skvělé, jak k tomu organizace přistupuje a dává jim šanci. Pro mladé je to úplně perfektní.
Krotit, to znamená, že do toho až moc šlapou?
No… Aby pořád byli hlavou v tréninku a soustředili se na to. Někdy je to taky složité. Přesně od toho jsou tady pak starší kluci.
„Trenéři občas musí na tréninku někoho krotit. Je to tady hodně mladé.“
Jiné prostředí jste navnímal třeba v reprezentaci, ne?
Jo, ale to je vždycky takové krátkodobé. Spíš jsem myslel, když jsem byl třeba ve Zlíně. Tam tehdy zas nebyl čas ani nálada na nějaké prdelky. Je to specifické, myslím, že v ostatních týmech to není tak rozjeté. Možná si v tom trochu konkurujeme jen s Plzní.
Když jsme u Plzně… Připomínají vám lidi vulgární výměnu názorů s fanouškem z loňského play off?
No, jasně. (usměje se) Vždycky když tam přijedu, tak je to takové specifické. Už to neřeším, ale tam se to asi nezapomíná.
Pak se objevila i trička s vaší hláškou...
To bylo úžasné. (směje se) Hned snad druhý den, nebo obden to natiskli. Fakt skvělý.
Máte ho doma?
Jo, mám. Občas v něm spím. (směje se)
Osobní zášť vůči Plzni z toho ale nevzešla, ne?
Ne, to vůbec. Dokonce jsem jim fandil, když hráli finále extraligy a Martin Straka dával gól. Hrál jsem tam první zápas za áčko v přípravě. K Plzni mám pozitivní vztah. Ale loni to bylo trochu jinak.
„K Plzni mám pozitivní vztah. Ale loni to bylo trochu jinak.“
Když pomineme tenhle ojedinělý výstup, jak obecně přijímáte kritiku?
Asi záleží na tom, jaká je. Když konstruktivní, tak si to vezmu k srdci a vím, že mi může pomoct. Snažím se naslouchat. Když mě kritizuje někdo, kdo v tom úplně neumí chodit, tak mě to nijak nerozhodí.
Po sezoně vám v Liberci vyprší dvouletá smlouva s opcí, rokování o budoucnosti už je na pořadu dne. Co dál?
Teď těžko říct. Asi bych to ani neprobíral, abych něco neřekl špatně. Řešíme to.
Existuje ještě hokejový stupínek, na který byste rád vystoupal? Nosíte v hlavě nějaký sen?
Rád si dávám krátkodobé cíle, víceméně ze dne na den. Když to půjde, tak se něco objeví…
Takže teď hattrick v derby?
To by bylo úplně úžasný. (usměje se)
Letmo přišla řeč na reprezentaci, přičemž hlavního kouče Radima Rulíka znáte z Mladé Boleslavi. Je to v něčem výhoda?
(zamyslí se) To je zajímavé. Asi jen v tom, že vím, do čeho jdu. Trenéra znám, není to pro mě novinka. Ale jinak bych neřekl, že to je nějaká výhoda. Doufám, že se tam ještě podívám.
V čem vás vlastně Liberec posunul jako hráče?
Když se vrátím úplně zpátky, tak jsem dostal extrémní šanci, jak se zranil Bulda (Michal Bulíř, pozn. red.). V Mladé Boleslavi jsem neměl takový ice time a důvěru. Realizační tým a všichni okolo s hráči pracují úžasně, třeba přísun informací je speciální. Kluci Morkesáci (Jan a David Morkesovi, pozn. red.) s vámi můžou rozebírat zápasy, na co si vzpomenete. Dalo mi to jiné vnímání hokeje, těch věcí je hrozně moc. Jsem rád, že jsem ten krok udělal. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby ne.
„Bavíme se o tom, co se ode mě čeká. Nikdo ode mě nechce nic jiného.“
Máte na mysli analytická data?
Jo, ale taky rozebírání herního pohybu a míst, kde je člověk nebezpečný. Bavíme se o tom, co se ode mě čeká. Nikdo ode mě nechce nic jiného. Otevřelo mi to oči.
Přikládá podobným věcem váhu i trenér Filip Pešán?
I když se nedaří, tak nám vyjedou čísla, na co se máme zaměřit. Každý si z toho samozřejmě vezme, co potřebuje. Podle mě je to pro dobrou věc.
A dají se pak poznatky aplikovat přímo do hry?
Stoprocentně. Když vám to vyplivne, že se nedostáváte do pásma, tak se na to zaměříte. V zápase to hned může být lepší. Třeba víme, že se málo dostáváme na odražené puky, proti Spartě jsme se na to soustředili, každý jsme vyhráli svůj souboj a dali z toho dva góly. Já jsem jen pro.
Share on Facebook
