Brankářské opory Engineers o rituálech, titulu i rivalitě. Co jim vzal koronavirus?

Foto: univerzitnihokej.cz

Pražské Engineers k triumfu v premiérovém ročníku Univerzitní ligy ledního hokeje vedly i brankářské opory. Aleš Příhoda a Tomáš Maštalířský po celou sezonu předváděli parádní výkony, kterými dotáhli Engineers k vítezství v základní části. Co v zajímavém rozhovoru prozradila nejlepší gólmanská dvojice soutěže?

Jaké jsou vaše pocity po vítězné sezoně?
Aleš: Popravdě smíšené. Byli jsme na takové vlně, že by nás těžko někdo zastavil. Celá sezona klapala podle plánu, jak po organizační, tak po sportovní a studijní stránce. Jsem pyšný na klub a všechny jeho členy za naše výsledky, ale tahle celosvětová situace nás okradla o to nejcennější... O emoce a zážitky po posledním vyhraném zápase. Kdo kdy něco vyhrál, mi musí dát za pravdu.

Tomáš: Sezona byla úžasná. Od začátku, co jsem začal trénovat, všechno šlapalo na výbornou. Kvalitní práce jak na ledě, tak mimo něj se nám vracela v podobě jednoho vítězství za druhým. Podle mě se i na tu naší hru dalo čas od času koukat, protože jsme předváděli divácky atraktivní hru se spoustou gólů. Souhlasím, že je velká škoda, že jsme byli ochuzeni o možnost zahrát si play-off. Hráli jsme výborně a kvůli momentům, jako jsou výhra posledního finálového zápasu vyřazovacích bojů nebo oslavy po titulu, dřete s týmem celý rok. O to jsme sice tuto sezonu přišli, ale s touto sportovní hořkostí se musí teď potýkat asi každý sportovec.

Foto: univerzitnihokej.cz

Oba jste ve statistikách patřili mezi nejlepší v celé lize, Aleš je dokonce celé ovládl. V čem je kouzlo brankářů Engineers?
Aleš: Dobře se doplňujeme, jak na ledě, tak mimo něj. Výkony jednoho táhnou výkony toho druhého a naopak. Letos nás i dobře nasazovali trenéři, takže jsme věděli dlouho dopředu, kdo kdy bude chytat a přizpůsobili jsme si tomu tréninkovou zátěž. Třeba Mašty to vzal ze začátku sezony tak zodpovědně, že jsem musel chytat já. Ale pak si to vynahradil. Myslím, že oba můžeme být spokojení. Kromě jednoho zápasu jsme celou sezonu podávali vyrovnané výkony, což pomáhalo k sebevědomí týmu a díky tomu jsme měli i my lehčí práci. Dát nám totiž gól ze svého obranného pásma se soupeřům nedařilo, proto jsme byli tak vysoko ve statistikách.

Tomáš: S Alešem tvoříme dobrou dvojici asi všude, kde se potkáme. Dobré vztahy mezi spoluhráči jsou v kolektivních sportech jeden ze stěžejních faktorů. Samozřejmě vedle fyzické kondice, což se taky ukázalo během sezony. Jak už zmiňoval Ála, kluci v obraně nám to dost usnadnili, takže řeč není jen o kouzlu brankářů Engineers, ale o kouzlu celého týmu.

Máte nějaké speciální rituály? Přece jenom o brankářích se říka, že jsou "tak trochu jiní", co je na tom pravdy?
Aleš: Během své kariéry jsem měl spoustu rituálů. Zajímavé je, že se většina týkala pití různých druhů nápojů. U mě nejvíc hraje roli psychické rozpoložení, proto jsem se s věkem odnaučil fixovat se na věci, které by mohly ovlivnit moje výkony. Jiní jsme určitě, ale to musíme, jinak bychom se vždycky během hry několikrát zbláznili. 

Tomáš: Rituálů pár mám. Někdy ve starším dorostu jsem si je osvojil a zůstaly mi doteď. Není to však nic extra zvláštního, týká se to většinou organizací věcí na místě a příprava hole před utkáním. Pro kvalitní výkon je pro mě nejdůležitější psychická pohoda, což máme s Alešem asi stejně. Každý z nás pak ví, jak se do takové pohody dostat. „Jiní“ brankáři rozhodně jsou, protože spousta lidí nepovažuje za normální nechat na sebe střílet puky lítající rychlostí přes sto kilometrů za hodinu. Mně se to však brutálně líbí.

Foto: univerzitnihokej.cz

Je mezi vámi vůbec nějaká rivalita? Sledujete statistiky toho druhého? Víte, kde má slabiny?
Aleš: Rivalita určitě ne, pracujeme jako skvělý tým. Musím říct, že s Maštym jsme se sešli po lidské i sportovní stránce naprosto perfektně. Potkali jsme se už kdysi v Chomutově a už tehdy jsme si rozuměli, i když chytal o kategorii níž, protože je mladší. Jediná slabina, o které u něj s jistotou vím, je ranní vstávání.

Tomáš: Rivalita ne. Fungujeme skvěle bok po boku, což je v téhle profesi veliká výhoda. Samozřejmě o svých číslech v průběhu sezony víme, ale čísla nejsou to nejdůležitější. Nejdůležitější je vyhrávat a to se nám daří. A slabiny? To ranní vstávání u mě sedí, to mi fakt moc nejde... Aleše znám dlouho a všimnul jsem si, že má občas na tréninku bolesti v kolenech, protože mu někdy trvá dobrých 30 minut, než si poprvé klekne do rozkleku. 

Jak to vidíte příští rok?
Aleš: Bylo by skvělé, kdyby to mohlo takhle pokračovat, ale už dám prostor mladším. Věřím, že Tomáš dokončí naší práci a dotáhne náš tým k titulu. Já to pak potáhnu na oslavách. (směje se) 

Tomáš: Na další sezonu se už šíleně těším. Soutěž by se měla rozrůst o pár nových týmů, do starých jistě přijdou nové posily a nás čeká výzva obhájit své výkony a znovu zvítězit. Doufám, že nám s tím v domácích zápasech pomůžou fanoušci, jak tomu bylo doposud. Je to skvělý pocit, když se ten mrazák na Bořislavce naplní a fanoušci nám svým fanděním dodávají energii, kterou my pak můžeme přetavit v body. A oslavy.

Share on Facebook Share on Twitter

• Univerzitní hokej